Život ve zmatku

V rámci Evropského týdne mobility uvádí portál Docalliancefilms čínský film Disorder - nekompromisní vivisekci velkoměsta ve stylu direct cinema...

Vyděšená prasata pobíhají po dálnici, na zábradlí mostu stojí muž, bláznivý mladík tančí mezi jedoucími auty, policie rozhání dav pěstmi a obušky, na skládce leží mezi odpadky bez povšimnutí kolemjdoucích pohozené živé nemluvně a stržený hydrant bezuzdně vrhá hektolitry vody vstříc bílé záři pouličních světel...to vše jakoby v jeden okamžik na jednom místě. Film Disorder (česky nepořádek či zmatek) je fascinující mozaika postřehů ze života současných čínských velkoměst. Vykresluje syrový portrét chaosu vznikající v jakémkoliv okamžiku ze zdánlivého řádu, v němž jsme si zvykli pohybovat se a žít.
Současná města jsou organismy, které žijí vlastním způsobem života, jehož podstatou zdá se být neustálý pohyb. Problém nastává v okamžiku, kdy se pohyb buď zastavuje, a nebo obrací tím „nesprávným“ (který je vlastně ten správný?) směrem. Při bližším pohledu do tohoto (ne)řízeného řečiště se často přistihujeme při úžasu nad tím, že to vlastně vůbec funguje. Že se tenhle složitý kolos už dávno nezhroutil pod svojí vlastní vahou. Vzpomeňme si sami, kdy jsme ať už za volantem vozu či přebíhající z chodníku na chodník zamumlali: To je ale bordel! Ano a takový je přesně film Huanga Weikaie, bez jedné minuty celá hodina totálního „bordelu“.
Film působí nezvykle zajímavě i svojí formou, kterou se zřetelně odlišuje od silného žánru autorských dokumentů, na které jsme uvyklí i ze současné české dokumentární produkce. Disorder se tváří jako by vlastně neměl žádného jiného autora, režiséra, mimo skutečný každodenní život. Je natočen v duchu požadavků metod direct cinema, která vyžaduje od filmařů maximální pozorovatelskou věrnost realitě. Filmař-autor by se především měl vzdát snahy do procesu, který se před ním odehrává, aktivně vstupovat a ovlivňovat ho. Tedy žádné otázky, žádný komentář (ani v podobě přidaného hudebního doprovodu), nulová inscenace. Disorder toto popření autorské perspektivy naplňuje už tím, že natočený materiál, s kterým pracuje, de facto autora nemá. Alespoň ne jednoho. Byl pořízen množstvím navzájem nepropojených „kameramanů“, od novinářů přes obyčejné kolemjdoucí za použití nejrůznější záznamové techniky včetně kamer mobilních telefonů. Filmaři (nebo možná lépe zaznamenávající) se podle výše zmíněných zásad zcela zdržují jakéhokoliv zasahování do dění. Nabízí onu perspektivu zvědavého kolemjdoucího, „čumila“, který se o pouliční dramata zajímá pouze v ten okamžik, kdy se dějí a pouze do té míry, do které může stát jako jejich nestranný pozorovatel. Toto nezasahování je obzvlášť drásavě pociťované v případě scény ukazující výše zmíněnou několikaměsíční holčičku pohozenou na skládce.
Absence autora je však u každého filmu, který je nějakým způsobem sestříhaný (což je skoro každé audiovizuální dílo, které samo sebe jako film označuje), do jisté míry pouze iluzivní. I v případě filmu Disorder zůstala montáž, výsostné autorské gesto, pevně v rukou režiséra. A tak skrze pořádek, v jakém jsou obrazy „nepořádku“ seřazeny, můžeme interpretovat autorské stanovisko. Tím, že film vrství jeden zážitek chaosu na druhý, vytváří výše zmíněný dojem, že se vše děje najednou, že chaos a nepořádek jsou všudypřítomné veličiny, bez začátku a konce. Rozsah filmového díla je nijak neohraničuje, limituje pouze náš divácký zážitek s nimi. Podstatou chaosu je pak to, že plodí sám sebe. Rodí se zdánlivě z ničeho v jednom nestřeženém okamžiku, vlnu nepokoje dokáže vyprovokovat jedno jediné gesto. Každá akce zcela spolehlivě budí reakci a kupodivu lehce nachází přirozenou odezvu tam, kde ještě před vteřinou panoval (nebo se zdál být) klid a řád. **Je pak otázkou, zda vůbec existuje něco jako řád, zda snad není vše kolem nás jenom na tisíce způsobů jinak hnětený chaos. **
Závěrečná dlouhá scéna filmu, která zachycuje policejní akci zatýkání a rozpouštění sroceného davu lidí, skvěle ilustruje ono fantastické spontánní bujení chaosu. Jedno násilné gesto vůči davu okamžitě vyvolává reakci na opačné straně srocení. Policisté se mísí s účastníky shromáždění, přihlížející se stávají účinkujícími, násilí přeskakuje jako jiskra mezi lidmi a vyvolává destruktivní chvění v davové psychice. Zmatek stále narůstá, uklidnění je pouze zdánlivé. A pak v jeden nečekaný okamžik skončí film. Pouze proto, abychom si zneklidněně uvědomili, že to, čeho jsme byli svědky, se děje dál všude kolem nás.

Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.

Členové Doc Alliance

Chcete být pravidelně informováni o našem filmovém programu?

Odesláním registrace k Newsletteru souhlasím se zasíláním obchodních sdělení elektronickými prostředky a souvisejícím zpracováním osobních údajů pro účely zasílání Newsletteru Doc-Air Distribution s.r.o. a potvrzuji, že jsem si přečetl(a) Zásady zpracování osobních údajů, textu rozumím a souhlasím s ním, přičemž beru na vědomí práva zde uvedená, zejména právo na námitky proti provádění přímého marketingu.

Poslat svému Junioru

Zavřít