Hrdiny tohoto filmu jsou zloději a takové jsou i jejich historie, zlodějské. Odehrály se převážně v Mexico City v šedesátých a sedmdesátých letech a zahrnovaly v sobě veškeré možné aktivity za hranicí zákona: žebrání, krádeže, vloupání, loupežná přepadení, podvody i vraždy...
Film The Old Thieves je vystavený na vyprávění několika hlavních postav, kteří pro kameru a diváky zpřítomňují svůj životní příběh. Samotný děj většiny těchto osudů ani moc nepřekvapí. Začínají na ulici v útlém dětství svých protagonistů a přes krádeže hraček a jízdních kol pokračují k prvním pobytům v nápravných zařízeních. Z těch vyráží mladíci k dalším vloupáním a přepadením, jejichž intenzita se stupňuje, zločinci se stávají stále zkušenějšími a pověstnějšími, což jim nepřináší pouze bohatší kořist, ale také častější pobyty ve vězení, které nakonec s přibývajícím věkem vyvrcholí nějakým pořádným flastrem. Z celé minulé slávy zůstávají pouze vzpomínky, v lepším případě část kořisti zakopaná někde pod zemí. Ale o zaznamenání děje příběhů tu tolik nejde. Jsou to osobnosti vypravěčů, co tvůrce zajímá.
Ústřední kvarteto starých zlodějů a jejich pohled na věc doplňuje a komentuje několik vysloužilých policistů, kteří tehdy stáli na protější straně barikády (byť se tento antagonismus filmu několikrát zajímavě zpochybní). Ačkoliv projev starých policistů není rozhodně tak expresivní a poutavý jako projevy starých zlodějů, ani oni nejsou schopni oprostit své vyprávění od romantizujícího nádechu, který už holt k historkám o četnících a lupičích patří.
Zvlášť starým zlodějům dělá přítomnost kamery dobře. V okamžik natáčení vystupují ze své současné ubohosti a odívají se do dávno zašlé slávy. Před kamerou filozofují, poučují, skvěle vypráví a pábí. Dokáží nejen perfektně vtáhnout posluchače do svého vyprávění, ale i velmi dovedně jím manipulovat. Vystupují vlastně jako zkušení herci a je dobré si uvědomit, že k jejich profesi stejně jako obratné ruce patří i obratný jazyk. Když vypráví o svých (zlo)činech, tak se vlastně chlubí. Chvástají se a vychloubají. Obratně zabarvují svá vyprávění do takového tónu, který v jejich posluchačích nebude vyvolávat znechucení a odpor, ale zvědavost, obdiv či soucit.(„Vůbec nejde o chamtivost,“ začíná svoje vyprávění El Carrizos, „představte si, že jsem jako malý kluk nikdy nepoznal radost z dárku, který bych našel na vánoce pod stromečkem. Proč ne? Protože tam nikdy žádný nebyl!“)
Film, jehož rytmus je udáván vyprávěním starých kriminálníků, příjemně plyne. Doprovodné archivní materiály v divácích vyvolají lehké nostalgické pocity, v kterých se otupí ostré hrany zločinů. Mnohé historky jsou napínavé, jiné úsměvné, poučné, často se člověk přistihne u toho, že má skoro chuť zavolat: Bravo! (třeba když neoficiální král vloupaček a hlavní „hvězda“ filmu El Carrizos vypráví o tom, jak se mu podařilo okrást mexického prezidenta.)
Loupežnické historky, jsou-li dobře vyprávěné, jsou vždycky podmanivé a není divu, že tyhle pohádky „slavných mexických lotrů“ fungují přesně tak. O to působivější je však samotné finále snímku, během kterého do vyprávění o minulosti drsně vstupuje neodbytná realita a do té doby pracně budovanou lupičskou romantiku obrací vzhůru nohama. V tu chvíli spadne improvizované pozadí za hlavami protagonistů a my si uvědomíme, že rozhovory se neodehrávají ve filmovém ateliéru, ale přímo ve vězeňských celách, které mnozí protagonisté filmu vzhledem k výšce svých trestů už pravděpodobně nikdy neopustí. Krátký útěk do minulosti je pryč a pečlivě budovaný obraz bájné lupičské romantiky se rozplývá pod tíhnou nesvobody a hluboké bolestné osamělosti.
Pokud se vám líbil film The Old Thieves podívejte se také na film Alexandru Solomona The Great Communist Robbery.
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.
