Vězení, v kterém žijeme

„Věznice je sociální katastrofou pro společnost, která ji vybudovala.“ Těmito slovy uvádí slavný německý dokumentarista Harun Farocki nový český film Nadohled, který upozorňuje na to, že současná společnost postupně přeměňuje sebe samu v dokonalé vězení. Filmový esej Andrey Slovákové můžete v týdnu od 14.11.-20.11. zhlédnout zdarma.

Základní metaforou, na níž film staví, a kterou si režisérka přiznaně vypůjčila z díla francouzského filozofa Michela Foucaulta, je Panoptikon. Tento návrh architektonického řešení „dokonalé“ vězeňské budovy, který vymyslel anglický osvícenecký reformátor Jeremy Bentham, přenesl Foucault do symbolické roviny výkladu o fungování institucí společnosti devatenáctého století. Klíčovou pozici v tomto modelu zaujímá „neviditelný pozorovatel“, jehož prostřednictvím se uskutečňuje maximálně efektivní dohled nad vězni. Efektivita tohto modelu spočívá v tom, že se každý vězeň při vědomí toho, že může být kdykoliv pozorován, de facto hlídá sám. Praktické řešení Benthamova návrhu zkomplikoval zásadní požadavek na „vidět a nebýt viděn“, který byl mimo možnosti klasických architektonických řešení. Jak však ukazuje film Nadohled, technologický rozvoj a „nálada“ současné evropské společnosti (naše posedlost bezpečím, kontrolou a okamžitým sdílením informací) umožňují poprvé v dějinách lidstva takřka dokonalou realizaci Panoptikonu.
Andreu Slovákovou známe mj. jako dramaturgyni experimentální filmové sekce na MFDF Ji.hlava. I proto nepřekvapí její záliba v neobvyklých filmových formách, do kterých svá díla odívá. Od svých prvních studentských filmů hledá cestu k ideální symbióze intuitivní formy experimentální kinematografie s výsostně intelektuálním obsahem. V tomto ohledu je Nadohled jistě vrcholem její dosavadní tvorby. Deformovaný obraz, skrytá kamera, užití split screenu a záběrů z bezpečnostních kamer či jen černobílé noční záběry rozsvícených oken dokáží vyvolat poněkud tísnivou klaustrofobní atmosféru a společně s výpovědmi přizvaných protagonistů se poodhalují neviditelný Panoptikon, v kterém žijeme.
Velkým kladem filmu je mezinárodní plejáda zajímavých osobností, které před (ale i za, nad či pod) kamerou vystupují. Od slovenského odborníka na bezpečnostní systémy Petera Ostromeckého přes politického vězně Eduarda Limonova, teoretika architektury Françoise Loyera k bývalým agentům tajných služeb Pierra Martineta (DGSE) a Michaila Trepaškina (KGB) se postupně skládá komplikovaná mozaika (ne)tušených možností výkonu institucionalizované moci nad životem jednotlivce. Co však ve výpovědích protagonistů nezazní, a po čem se tak celý film ve svém druhém významovém plánu ptá, je odpověď na to, kdo nebo co je vlastně představitelem této moci, zkrátka kdo a kdy se dívá? A dívá se vlastně vůbec někdo? Vzhledem ke krizi institucí, která v současné době vrcholí (nejen) ekonomickou krizí států jako celků, se žádné řešení této hádanky nenabízí automaticky. Snad pouze příznivci konspiračních teorií mají okamžitě připravenou jasnou odpověď. Ti však nenatáčí působivé a inteligentní filmy.

Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.

Členové Doc Alliance

Chcete být pravidelně informováni o našem filmovém programu?

Odesláním registrace k Newsletteru souhlasím se zasíláním obchodních sdělení elektronickými prostředky a souvisejícím zpracováním osobních údajů pro účely zasílání Newsletteru Doc-Air Distribution s.r.o. a potvrzuji, že jsem si přečetl(a) Zásady zpracování osobních údajů, textu rozumím a souhlasím s ním, přičemž beru na vědomí práva zde uvedená, zejména právo na námitky proti provádění přímého marketingu.

Poslat svému Junioru

Zavřít