V současných horkých dnech přijde středoevropanovi takřka nemyslitelné, že by někdo mohl považovat poušť za vhodné místo k životu. Natož za svůj domov a vlast, za kterou by chtěl bojovat a zemřít. Belgický režisér Pierre Yves Vandeweerd nalezl v saharských dunách světem zapomenutý národ a jeho pohnutému osudu věnoval svůj zatím poslední film. Uhrančivý dokument Lost Land sledujte na Dafilms od 16. července.
Marocká „zeď hanby“ se jako hluboká vráska táhne při západním pobřeží saharské Afriky. Už od osmdesátých let rozděluje tento přes dva tisíce kilometrů dlouhý opevněný val pouštní krajinu Západní Sahary na dvě části. Část „před“ zdí, kterou ovládá Maroko a část „za“ ní, jež ovládají povstalci z řad Sahařanů, specifického afrického etnika, které už více jak sto let bojuje za své právo na sebeurčení a nezávislost. O této marocké zdi se v Západním světě na rozdíl od jiných podobně nechvalně proslulých staveb (jako byla například zeď v Berlíně) málo ví a málo mluví. Snad proto, že si lze jen stěží představit, že by o ten kus bezútěšné pustiny někdo vůbec stál. A přesto je toto místo, kde i velbloudi mají žízeň, dějištěm dalšího z krutých a zoufale nekonečných afrických konfliktů.
Belgičan Pierre Yves Vandeweerd se v Africe pohybuje s kamerou už dlouhou dobu. Tomuto kontinentu věnoval většinu své dosavadní dokumentární tvorby. Jeho zatím poslední africká cesta jej zavedla do nehostinného vnitrozemí Západní Sahary mezi saharské utečence a povstalce. Režisérovo filmové ztvárnění jejich drsného života je mimořádně působivé. Zrnitý černobílý obraz působí stejně vyprahle a nehostinně jako saharská poušť, která se stala osudem tohoto sveřepého národa. Písek jako by přikryl všechno, na čem může spočinout lidský zrak, pronikl do víček diváků ukrytých před pouštní nepohodou v bezpečí svých domovů. O co víc snímek pokouší divákův zrak, o to víc zaměstnává jeho sluch. Vandeweerd naplnil svůj saharský dokument podmanivou mozaikou reálných i smyšlených zvuků pouště. Ačkoliv se ve filmu hodně mlčí, ticho tu však nepanuje. Všudypřítomné skřípání písku, melancholický svistot větru, dusání vojenské obuvi, vzácné občerstvující zurčení vody, zneklidňující velbloudí „zpěv“, skrze to všechno se čas od času ozývají hlasy mimo záběr ukrytých protagonistů. S velkou silou dopadají na diváka svědectví o těžkostech života za marockou zdí. Života, jehož tíhu a drsnost, vyvažuje ta nejdůležitější hodnota každého lidského společenství - svoboda.
„Můj děd mě naučil znát poušť“, říká ve filmu bezejmenný saharský kočovník, „naučil mě totiž umění mlčet a naslouchat. Nejen lidem, ale také zvířatům, kamenům a větru.“ Jako by něco z této moudrosti chtěl belgický režisér předat skrz své dílo i nám. Sledovat jeho film vyžaduje pozornost a zklidnění – mlčet a naslouchat starému pouštnímu národu, který si radši než život v nesvobodě zvolil pomalé umírání v nekonečných saharských dunách.
Dokument Lost Land můžete zhédnout zde.
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.
