Audiovizuální umělec Dariusz Kowalski proslul jak v oblasti dokumentárního filmu, tak na poli současného výtvarného umění. Jeho snímky se promítají na filmových festivalech, zatímco jeho instalace plní výtvarné galerie. Jaký jedinečný přístup volí Dariusz Kowalski k pozorování okolní reality? Čtěte v rozhovoru!
Audiovizuální umělec Dariusz Kowalski proslul jak v oblasti dokumentárního filmu, tak na poli současného výtvarného umění. Jeho snímky se promítají na filmových festivalech, zatímco jeho ostatní projekty plní mezinárodní galerie. Kowalskiho přístup k filmu je podobně dualistický – na jedné straně se staví do role věcného diváka, na druhé straně je pozorovatelem s vysoce uměleckým úhlem pohledu. Díky této kombinaci se pak jeho diváci nově zamýšlí nad tím, jak zásadním tvůrcem naší běžné skutečnosti se právě akt dívání může stát.
Ačkoli jsme s týmem DAFilms neměli tu možnost setkat se s Dariuszem tváří v tvář (či mezi čtyřma očima), s radostí představujeme krátký rozhovor s autorem u příležitosti výběru 4 jeho snímků, které v týdnu od 17. do 23. března nabízíme online na DAFilms.cz zdarma!
Jak byste popsal hlavní předmět vašeho filmařského zájmu?
Ve svých dřívějších filmech jsem se zabýval především dálnicemi, prostorami metra či letišti, a to v kontextu sledování kamerami. V tomto ohledu byl pro mě důležitý pojem ne-místa Marca Augého. Zajímal jsem se o využití internetu a webových kamer coby nástrojů s „tisícerem očí“, které generují nesmírné množství obrazů, a zároveň mě přitahovala estetika webkamer, které nejsou určeny pro filmové účely, nýbrž pro účely sledování. Webkamery jsou něco jako dočasný historický internetový archiv, který si nečiní nárok na trvalost či význam. Tento automatizovaný, mechanizovaný pohled na svět mě začal fascinovat. Zaznamenává obrazy, aniž se někdo dívá skrze kameru, a když je kamera ve dne v noci namířená na jedno místo v krajině, dochází k jakési kompresi času a světla. Tyto obrazy, které se kumulovaly celé měsíce, se vyznačují především nepřítomností. Díky časosběrnému zhuštění žily vlastním životem a samy o sobě se staly jakousi vnitřní krajinou. Můj nejnovější snímek je portrétem města Nowa Huta, prvního komunistického polského města vyprojektovaného v okolí ocelárny na periferii Krakova. V současnosti pracuji na dokumentu o sluchovém postižení a znakové řeči.
Vaše filmy lze vnímat jako experimentální výzkumy běžných jevů. Jak byste vyjádřil svůj vztah k experimentálnímu filmu, pokud nějaký máte?
Studoval jsem mediální umění v době, kdy byla ve Vídni extrémně čilá elektronická scéna. Mé první filmové experimenty se nesly v duchu „extended cinema“, neboť byly silně propojené s elektronickou hudbou, která se hrála v hudebních klubech. Rakouský experimentální film má dlouhou tradici sahající do šedesátých let dvacátého století - v dobách studia mě fascinovaly filmy Kurta Krena či Martina Arnolda. Své filmy založené na materiálu nasbíraného webkamerami jsem vždy považoval za projekty typu „found footage“, a proto jsou mi experimentální formy bližší než jakékoli narativní žánry.
Jak důležitá jsou pro vaše filmové projekty nová média – ať už v roli objektů filmového výzkumu či v roli filmařského nástroje?
Nová média sehrála důležitou roli u filmů, jako je Optical Vacuum. Z dramaturgického hlediska jsem tyto filmy nestrukturoval podle pravidel narativního filmu, ale spíše jsem se pokoušel reflektovat nové technologie a jejich dispozitivy, v duchu Foucaulta. Jak jsem již zmínil, záznamy z webkamer mě zajímaly především jako nalezený materiál. Když jsem pak zkoumal dálnice ve Finsku, objevil jsem webkamery Finského ředitelství silnic a dálnic (Finnra) a řekl jsem si: proč vůbec něco točit, když už se tolik obrazů finských dálnic stejně zaznamenává?
Portál DAFilms.cz představuje 4 vaše snímky. Mohl byste si jeden z nich vybrat a popsat ho někomu, koho byste rád nalákal k jeho zhlédnutí?
Popíšu vám několika slovy metodu, kterou jsem použil při tvorbě snímku Optical Vacuum. Chtěl jsem vytvořit filmový anti-esej složený z obrazů, které zaznamenaly bezpečnostní kamery. Nechtěl jsem je však doprovázet nějakým panovačným komentářem, spíše jsem chtěl tyto chladné anonymní obrazy zkontrastovat s radikálně osobním příběhem.
V roce 2007 jsem požádal svého přítele Stephena Mathewsona, aby si vedl po dobu jednoho roku deník. Záznamy si však neměl zapisovat, nýbrž nahrávat na diktafon. Zajímal mě něčí osobní hlas - nikoli jeho psaní, nýbrž jeho spontánní mluva. Mluvený jazyk se podstatně liší od jazyka psaného, obzvláště kdy člověk hovoří sám se sebou. Všichni slyšíme svůj vlastní hlas, ale je to určitě něco jiného, když své vlastní myšlenky vyjádříte a zaznamenáte a pak je v mluvené podobě posloucháte. Zajímala mě přesně tato bezprostřední a spontánní forma jazyka. Je to velice zvláštní pocit, když mluvíte sám se sebou do diktafonu a nikdo jiný tam není. Není to nic lehkého, jen si to zkuste!
Moc děkujeme za váš čas, pane Kowalski, a přejeme hodně štěstí všem vašim projektům. Jsme rádi, že se vaše filmy staly součástí filmového katalogu DAFilms.cz.
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.
