Každá doba má své vlastní hrdiny. Rozhovor s Andrejem Gryazevem

Nerozlučná dvojice, politika a umění, společně prochází moderními dějinami v různých konstelacích. Vůdčí postavení politiky ve vztahu k umění je samotným uměním neustále nabouráváno a naopak. Umění může politice buď sloužit, anebo vytvářet nové impulzy vedoucí k politické debatě či společenské změně.

Jak důležitá může být role politicky angažovaného umění v dobách politických represí a divoké transformace, jakou v dnešních dnech můžeme sledovat na Ukrajině? Od jakého okamžiku již nelze dál mlčet, a je politické umění tím správným způsobem, jak se nahlas vyjádřit?

Portál DAFilms.com si o těchto otázkách povídal s Andrejem Gryazevem, režisérem dokumentárního filmu Tomorrow, který zachycuje životní příběh páru vůdčích osobností ruské umělecké skupiny Voina. Skupiny, která místní společnost šokovala mnoha radikálními vystoupeními používajícími motivy sexu a násilí - skupiny, se kterou se ruská federace soudila v několika kriminálních kauzách.

Váš snímek „Tomorrow“ sleduje hlavní pár ruské umělecké skupiny „Voina“, která se proslavila především radikálními performancemi balancujícími na hraně místního práva. Proč jste se rozhodnul zaměřit právě na toto umělecké hnutí?

Ve všech svých dokumentech se zabývám politickými tématy. Chtěl jsem najít postavy, které se budou bavit s vládou na stejné úrovni. I když jsem točil o společenských tématech, vždycky se vláda objevila alespoň na pozadí snímku. Kdo se vážně zabývá autorskou tvorbou, bude se těchto záležitostí vždy dotýkat. A ačkoli Putin neustále tvrdí, že se nemá strkat nos do cizích věcí, tak každý člověk, ať už by se zajímal o cokoliv, bude neustále narážet na politickou rovinu. Kdybych před politickou situací zavíral oči, lhal bych sám sobě.

Ve snímku „Tomorrow“ jsem chtěl ukázat proces vzniku naší občanské společnosti v určitém časovém období na pozadí vývoje ruských pokusů o demokracii. Od roku 2011, kdy jsem absolvoval, do finálního střihu, uběhly dva a půl roku. Země, kterou jsem natáčel, již neexistuje. Jako dokumentarista jsem se prostě snažil zachytit dobu, ve které se to odehrávalo.

V dnešním Rusku lze nalézt více příkladů politicky motivovaných uměleckých akcí, například protesty Pussy Riot či akce Petra Pavlenského. Jak důležité jsou tyto akce z vašeho pohledu? Dokáží skutečně pozitivně ovlivnit současnou politickou situaci?

Každá doba má své vlastní hrdiny. Tento druh protestního umění však dnes již v Rusku nevzbuzuje vášnivé debaty. Současnou podobu moderního protestu vidíme spíše v akcích na Ukrajině.

Jaké jsou reakce Rusů na tyto politické/umělecké aktivity? Jak se liší od podání, které nám poskytují západní média?

Otázky, které si umělecko-politické akce kladou, jsou ovlivněny místní mentalitou, v tomto případě tou ruskou. Je to jako anekdota. V jedné zemi přijde lidem divná, v jiné jí naprosto rozumí. Poslední akce Pussy Riot rozdělila ruskou společnost na dvě poloviny. V Evropě to lidé téměř nezaznamenali.

Myslíte si, že by dnešní Ukrajině mohla pomoci nějaká umělecká akce?

Umělecké akce je třeba dělat, dokud se ještě události nedaly do pohybu. Dnešní dění na Ukrajině tento druh umění nepotřebuje.

Jak chápete roli dokumentárního filmu v momentech transformace, které v těchto dnech probíhají na Ukrajině?

Skutečná hodnota dokumentu se ukáže až během mnoha let. V brzké budoucnosti určitě vznikne mnoho dokumentů o dění na Ukrajině. Ale jen několik z nich obstojí ve zkoušce časem.

Děkujeme vám za váš vzácný čas, Andreji! Jsme rádi, že máme příležitost uvést váš film „Tomorrow“ na DAFilms.com a přejeme vám hodně štěstí se všemi vašimi budoucími filmovými projekty.