Fotbal skóruje u tvůrců i fanoušků dokumentu!

Fotbalové mistrovství v Brazílii poutá pozornost diváků z celého světa. Čím se ale fotbal stává zajímavým pro filmové tvůrce? U příležitosti uvedení speciálního filmového programu Zaostřeno na fotbal, věnovaného zahájení fotbalového mistrovství světa v Brazílii, vám přinášíme rozhovor se scénáristou snímku DVA NULA, Tomášem Bojarem. Dozvíte se nejenom, jak se točí dokument během jediného dne na tribunách fotbalového stadionu, ale i to, kdo je favoritem letošního mistrovství mezi dokumentaristy.

Ve snímku DVA NULA jste se společně s režisérem Pavlem Abrahámem rozhodli fotbal ukázat nejenom jako sportovní, ale také sociální fenomén, se kterým jsou spojené různé skupiny lidí - fanoušci, majitelé klubů, sportovní komentátoři a mnozí další. Jaká byla vaše motivace a důvody pro natočení filmu?

To rozhodnutí vycházelo z jednoznačného, nesmírně silného pocitu, že fotbalová tribuna je příhodným místem pro syrový, autentický společenský portrét. Na jednom místě se tu soustřeďuje spousta rozdílných lidí, kteří jsou vystaveni jedné společné podívané. Myslím, že právě ta různost prožitků nás fascinovala od začátku. Navíc se lidé na stadionu rychle uvolní, nechají se strhnout zápasem a zapomenou na autocenzuru, což je z hlediska přirozenosti natočeného materiálu docela důležité. Cítil jsem tu zkrátka jakýsi potenciál a vzal jsem Pavla jednou s sebou na stadion. Stačilo jen pár obhlídek a Pavel, který na fotbal nikdy předtím nechodil, se pro tento nápad také nadchnul. Oba dva jsme poměrně brzy jasně ucítili, jak by měl film vypadat, jaká by měla být jeho poetika, a nebylo už cesty zpět. Záměr byl jednoduchý: dívat se okolo, divit se, trpělivě čekat. Neilustrovat žádné předem vytyčené teze, nebojovat za žádné domněle užitečné cíle, pouze citlivě pozorovat a doufat, že nás realita odmění. Což se myslím stalo.

Kteří protagonisté dokumentu vás nejvíce překvapili a kteří naopak zcela naplnili to, co jste od nich očekávali?

Velmi mile mě překvapilo, že na natáčení dorazil Jiří Peňás, který tam původně vůbec být neměl. Byla to jedna z těch šťastných náhod, které filmování občas přináší. V den zápasu právě vrcholila některá z mnoha vládních krizí uplynulých let, Věci veřejné se zase staraly národu o zábavu. A Saša Vondra, který měl ve VIP kóji s Tomášem Kafkou podle původního plánu sedět, se následkem toho zasekl v Kramářově vile. Místo něj si Tomáš Kafka nakonec povolal Jiřího Peňáse a udělal dobře. Ta zcela nefotbalová perspektiva, kterou Jiří do filmu vnáší, je podle mě docela osvěžující. Takže velký dík patří Vítu Bártovi s Radkem Johnem. Jinak mě mile překvapil hlavně Leo Kweuke, který dal v rychlém sledu dva góly, a našemu filmu tak vlastně dal základní dramaturgickou strukturu i název. Docela by mě zajímalo, jak na tom teď Leo je, prý odešel hrát někam do Turecka, ale přijde mi, že se po něm nějak slehla zem.

Jaké byly reakce po uvedení filmu? Obrátili se na vás někteří z účastníků zápasu? Jaký byl ohlas mezi fotbalovými fanoušky a filmovými kritiky, tedy mezi dvěma skupinami, které se vždy tvrdě hlásí o slovo?

Dodnes rád vzpomínám na premiéru filmu v pražském kině Světozor, kam dorazila i velká většina filmových protagonistů. Nebudu lhát a přiznám, že jsme se jejich reakcí celkem obávali. Ve střihové skladbě jsme sice nebyli nijak manipulativní, ale i tak jsme si byli téměř jistí, že se sami sobě na plátně příliš líbit nebudou, a že nám to začnou dávat za vinu. Až na jednu dvě výjimky byl přitom pravý opak pravdou. Lidé, co ve filmu vystupují, z něj byli v podstatě všichni nadšení a na večírku si pak o něm vydrželi vyprávět až do ranních hodin. To mi přišlo docela pozoruhodné a doteď tomu úplně nerozumím.

Pokud jde o kritiky, někteří na film pěli téměř ódy, jiní jej odmítli. Co si vzpomínám, vesměs byly ale kritiky příznivé, rozhodně příznivější, než bych byl čekal. Co si budeme povídat, Dva nula je přeci jen poměrně vyhraněný film, který se středněproudým standardům trochu vymyká. A česká filmová kritika je z významné části poměrně konvenční, má ráda „poctivý midcult“ a na filmy, které do tohoto rámce nezapadají, často hledí s apriorní nedůvěrou. Takže kritici mě ve výsledku překvapili skoro stejně jako filmoví protagonisté.

Aktuálně se budou zraky sportovních fanoušků po celý měsíc upínat k fotbalovému mistrovství světa v Brazílii. Jak by podle vás vypadal film zkomponovaný ze zaběrů dvaceti kamer umístěných na fotbalovém zápase Brazílie - Německo, tedy týmů, které jsou považovány za favority mezinárodního klání?

To nevím. Skoro si myslím, že na mistrovství světa se bude hrát natolik dobrý fotbal, že bych kamery tentokrát zacílil jenom na hřiště.

Máte budoucí plány se snímkem? Chystáte se na zpracování dalšího "sportovního" tématu, anebo míří vaše filmové kroky úplně jinam?

Vesměs míří úplně jinam. Já sám se poslední dobou zabývám hlavně hraným filmem, společně s kolegy pracujeme na dvou scénářích. Ale vlastně to nevnímám jako žádnou propastnou změnu – kinematografie pro mě byla vždycky jenom jedna a tomu leckdy až sektářskému dělení filmů na hrané a dokumentární jsem nikdy příliš nerozuměl. Často se musím smát, když se mě někdo zeptá: „Je to film nebo je to dokument?“ U Dva nula navíc bylo docela zajímavé ještě něco dalšího: spousta lidí se zdráhala uvěřit, že by ten natočený materiál mohl být skutečně přirozený a namísto toho se domnívala, že filmové postavy jsou ztvárněny najatými herci, odříkávajícími předem připravené dialogy. To bych opravdu nebyl čekal.

Jinak pokud jde o DVA NULA, zhruba poslední rok se s Pavlem snažíme náš koncept uplatnit v cizině. Je představa, že by se podobným způsobem natáčelo na různých zahraničních stadionech a vznikl by z toho celý televizní cyklus. S jedním německým producentem na tom teď společně pracujeme a zdá se, že to má určitou naději na úspěch. Uvidíme, jak to dopadne, na evropském televizním trhu stále nepanuje zrovna důvěra k novým formátům, ale určitě to není ztracené. Pokud by se věc podařilo zrealizovat, šlo by samozřejmě o dost odlišný druh filmové řeči než ve Dva nula – ať už jde o délku záběrů, montážní postupy nebo třeba využití hudby, v seriálu bychom se rozhodně vydali podstatně „diváčtější“, přímočařejší cestou.

A komu vlastně budete fandit na fotbalovém mistrovství světa?

Jako vždycky Argentině. A mám tušení, že letos to konečně vyjde. Messi, Aguero a Higuain rozjedou takovou kanonádu, že Jaromír Bosák bude jen těžko hledat slova. I když zrovna on si nakonec poradí.

Děkujeme za příjemný rozhovor, Tomáši, a pokud jste si na vítězství Argentiny letos vsadil, pak Vám přejeme hodně štěstí!

Za tým DAFilms.cz Andrea