Nakresli mi beránka...

„Vyfotil bych si letícího sokola, …nevyfotil bych si mrtvýho ptáka nebo psa…,“ vypráví jeden z protagonistů dokumentárního filmu Nespatřené. Režisér Miroslav Janek se svou kamerou stal svědkem unikátního projektu. Nevidomé děti z pražské konzervatoře Jaroslava Ježka fotografovaly své okolí. Jejich nadšení z procesu, jehož výsledek nikdy nespatří, vypovídá mnohé o jejich fantazii, představách, citlivosti i samotné auře procesu tvorby. Film sleduje své nevidomé protagonisty nejen během fotografování, ale i v jejich každodennosti – během fascinujícího setkávání se světem hudby i v čase her a učení. Zvídavost a otázky, které si děti během snímku kladou, nenechá vidoucího diváka bez vlastní sebereflexe. Vždyť kdo z nás se dokáže někdy upřímně podivit nad tím, že se mu ve snu zdálo, „proč je měsíc chladnej, ale ještě nikdy o tom, proč je slunce horký?“
Dalším snímkem, který zde tento týden stojí v centru pozornosti, je Into the World. Film rakouského filmaře Constantina Wulffa, který se hlásí k tradici direct cinema, je poutavou sondou do mikrokosmu vídeňské gynekologicko-porodnické kliniky. Mozaika epizod z vyšetřoven, sesteren i porodnických sálů skládá dohromady jedno z nejsilnějších dramat života – drama krásy i bolesti lidského příchodu na svět. Rutina slov a úkonů, které často lékaři provádějí při vyšetření i porodech, funguje v přímém kontrastu k zázračným momentům každého narození, kdy se s prvním zakřičením novorozence propojuje radost z nového života i nejistota z vrženosti nové bytosti do náruče neznámého.
Druhým rakouským příspěvkem k oslavě Dne dětí na zdejším portálu je snímek Zuoz filmařky Danielly Marxer. Celovečerní dokument sleduje stejnojmennou švýcarskou internátní školu. Režisérka snímku, sama absolventka této vzdělávací instituce pro děti bohatých nebo vlivných rodičů, portrétuje Zuoz jako důsledně uzavřený a střežený organismus, který se se vší silou pere o zachování svých staletých hodnot a tradic. Kamera jen minimálně vyhlíží mimo chodby, učebny a pokoje studentů. Zasněžená horská krajina za okny školy pak metaforicky dokresluje její rigidní atmosféru. Epizody ze setkání studentů s jejich učiteli, kázeňské tresty a domluvy pronášené téměř s nepřirozeně přátelským úsměvem, ilustrují touhu až obsesi učitelů po dosažení nemožné kázně a dokonalosti studentů, kteří se však v prvé řadě musejí vyrovnat se svým dospíváním.
Zajímavý kontrapunkt ke snímku Zuoz pak tvoří Squatterpunk filipínského experimentátora Khavn De La Cruze. Černobílý film sestříhaný rytmicky na expresivní punkovou hudbu sleduje život dětí ve slumech na předměstí Manily. Tlející odpadky se stávají jejich hračkami a silnice i stoky jejich hřištěm. Chudoba i nejistota budoucnosti přitom nijak neruší živelnost a radost náležící času jejich her, ve snímku zůstávají jen jako nepatetická zpráva určená divákovi.
Poslední dva ze šestice snímků, které tento týden spojuje tematika dětí a dětského světa, tvoří krátkometrážní Za plotem a 18 years. První jmenovaný je se odehrává v časoprostoru jednoho prázdninového dne na polském venkově. Snímek plný dětského broukání a zvídavosti je poetickým pokusem o návrat do bezstarostného času letních prázdnin. Dokument 18 years pak sleduje mladou Morgane a její první kroky na prahu dospělosti uvnitř neúplné rodiny.