Porota k filmovým festivalům patří stejně neodmyslitelně jako diváci. Na to, jaké to je, usednout do prestižní mezinárodní poroty, jsme se zeptali manažerky akvizic týmu DAFilms, Diany Tabakov, která se porotcovské role zhostila na londýnském Open City Docs Fest.
Porota k filmovým festivalům patří stejně neodmyslitelně jako diváci. Na rozdíl od nich ale nese velké břímě zodpovědnosti, když rozhoduje o nových majitelích prestižních festivalových cen. Na to, jaké to je, usednout do prestižní mezinárodní poroty, jsme se zeptali manažerky akvizic týmu DAFilms, Diany Tabakov, která se porotcovské role zhostila na londýnském Open City Docs Fest.
V polovině měsíce června jsi usedla do poroty londýnského festivalu Open City Docs Fest, z čehož máme za tým DAFilms.cz velkou radost! Odkud nabídka, být součástí festivalu v takto prestižní roli, přišla?
S Michaelem Stewartem, ředitelem festivalu, jsem byla v úzkém kontaktu především kvůli projektu My Street Films, který založil v Londýně již před 3 lety. A právě portál DAFilms.cz tento projekt převzal do českého prostředí. Michael však o Doc Alliance věděl déle, neboť přibližně před dvěma lety byl v porotě OCDF také Marek Hovorka, ředitel MFDF Ji.hlava, který je jedním ze zakladatelů uskupení Doc Alliance. Náš portál je také známý svým selektivním obsahem a pečlivou dramaturgií týdenních filmových programů. Rozhodli se v Londýně proto, myslím, celkem přirozeně, přizvat i člena DAFilms týmu do své Grand Jury.
Jaké povinnosti přináleží k roli porotce?
Myslím, že hlavní povinností je zájem a určitá pokora. Filmy, které na OCDF soutěžily, jsem viděla již na jiných festivalech, přesto jsem je ale zhlédla pozorně znovu. Každý z porotců pak přistupuje k tomuto procesu jinak. Já si například ráda dočítám kontext o samotném režisérovi, především o jeho/jejích předchozích filmech. Zároveň si vyhledávám mnoho informací o daném tématu. V tomto ohledu je zajímavé zmínit například film Borise GerretseShado’man, ve kterém sledujeme několik fyzicky hendikepovaných bezdomovců ze Sierra Leone, kdy se zaměřujeme spíše na jejich vnitřní světy. Film tak může působit jako dílo voyeuristického „zápaďáka“, čerpajícího z utrpení jiných. Gerrets však v tomto městě částečně vyrůstal a protagonisté filmu jsou oběti jedenáctileté občanské války, která zemi sužovala. Film v tomto ohledu není nijak explicitní, naopak, je temný a tmavý, stejně jako město, jehož infrastruktura neodpovídá rostoucí populaci. Ulice v noci zalije tma, protože zkrátka není dostatek elektřiny. Snímek je tmavý jako beckettovské jeviště, kde se čeká na něco, co nikdy nepřijde. Role porotce pro mě tedy znamená věnovat s pokorou co největší pozornost soutěžním snímkům.
Kdo další usedl do festivalové poroty? Bylo náročné společně o snímcích diskutovat, a následně je také hodnotit?
Předsedou poroty byl známý režisér Pawel Pawlikowski (Ida). Dalšími členy se stali umělkyně a režisérka Jeanie Finlay, programová ředitelka festivalu DOK Leipzig, který je také členem uskupení Doc Alliance, Grit Lemke a dramaturg, tzv. commissioning editor, Chris Wilson z britské komunikační společnosti Sky. Naše názory na filmy se velmi lišily, ale debata nebyla nijak vyostřená, ani osobní. Bylo zajímavé pozorovat, s jakou energií a rétorikou reagují ostatní porotci na některé snímky. Nicméně jsem měla to štěstí, že jsem měla shodný názor s předsedou poroty. Můj favorit na vítěze tedy nakonec cenu získal.
Jaký ze snímků Ti z festivalového programu utkvěl nejvíce v paměti? Byl to právě hlavní vítězný dokument Judgment in Hungary?
Ano. Film Judgment in Hungary dokumentuje tříletý soudní proces v Maďarsku, ve kterém sledujeme obžalobu tří pravicových extremistů, kteří zabili šest Romů, včetně pětiletého chlapce. Film byl observací klaustrofobní soudní síně, kde však z reality vyvstane film se všemi prvky dramatu - se všemi svými postavami, konflikty i menšími příběhy. Je také zajímavé pozorovat mediální zájem o proces obecně - soudní síň byla během procesu prázdná, diváky a média přilákala pouze během začátku a konce procesu. Film tedy pokrývá část kauz, které nikdy běžnými médii nejsou zmapovány.
Jaké hlavní dojmy si z festivalu odnášíš, co se týče společenské atmosféry a dalších festivalových aktivit, které jsou v případě OCDF skutečně rozmanité?
Festival na mě udělal velmi příjemný dojem. Myslím, že do tak trochu izolované Británie přinášejí to dobré, co v Evropě vznikne. Těším se však na další ročníky, kdy budou sami objevovat filmy neznámé a kdy se jejich festival stane oním místem v Londýně, kde se budou scházet dokumentaristé z celého světa. A myslím, že k tomu mají rozhodně nakročeno!
Děkujeme za Tvůj čas, Diano, a těšíme se z Tvých úspěchů v roli porotce!
Za tým DAFilms.cz Andrea
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.
