Je tomu přesně týden, kdy slavnostní venkovní projekce ukončila 25. ročník festivalu FID Marseille, jediného francouzského zástupce dokumentární platformy Doc Alliance. Festival, odehrávající se na břehu azurového pobřeží, i letos zazářil svým přitažlivě kontrastním charakterem. Náročný, konceptuálně laděný filmový program doplnil vřelou energií společných setkání.
Je tomu přesně týden, kdy slavnostní venkovní projekce ukončila 25. ročník festivalu FID Marseille, jediného francouzského zástupce dokumentární platformy Doc Alliance. Festival, odehrávající se na břehu azurového pobřeží, i letos zazářil svým přitažlivě kontrastním charakterem. Náročný, konceptuálně laděný filmový program doplnil vřelou energií společných setkání. Tmavé prostory kinosálu, fixující pozornost diváků na světelný bod filmového plátna, vyvážil pohledem na bílé pískovcové skály, vystrkující hřbet z třpytivého mořského horizontu. Na závěr dne pak stačilo projít po pruhu přístavní promenády, lemující nekonečné stromořadí lodních stěžňů, aby cinefilní mikrosvět expandoval do spleti různorodých přízvuků, stylů oblečení a barev pleti.
Letošní festivalový ročník přinesl jedno významné výročí a jednu velkou organizační změnu. Již tradiční, v červené barvě vyvedené plakáty se zřetelně bílým potiskem FID, zaplavily přístavní město již po dvacáté páté. Přestože byly bičované silným přímořským větrem, pyšně se tyčily na sloupech lamp v centru města. Hlavní festivalový prostor, na nějž byli návštěvníci po roky zvyklí, se letos přesunul blíže k samotnému moři. Oblíbená marseillská divadelní scéna procházela rekonstrukcí, a tak se novým dějištěm festivalu stal moderní, prosklený a vodní plochou obehnaný monument Muzea evropských a středomořských civilizací, MuCEM. Mnohdy se proto stávalo, že stejně dechberoucí, po chvilce až meditativní vizuální zážitek dokázaly přinést jak snímky promítané ve festivalových sálech, tak chvíle strávené s pohledem upřeným na mořský horizont. Nádech výjimečného prostředí ještě umocňovaly společné večery, trávené v neformálním baru festivalového stanu, jehož červená střecha zářila uprostřed přístavní zátoky dlouho do noci.
Snímky, které se objevily v programu, jako by kontrastní naladění festivalu nechtěly narušovat. Jména velkých autorů, které retrospektivou zastupovala Marguerite Duras, filmem v mezinárodní soutěžní sekci Paul Vecchiali či svojí osobní přítomností Agnès Varda, střídaly snímky mladých režisérů. Do prostředí světa vzpomínek na nekompromisně náročného uměleckého ducha Samuela Becketta zavedl diváky mexický režisér Pablo Sigg. Jeho snímek I, of Whom I Know Nothing byl představený v programu hlavní mezinárodní soutěže, stejně tak jako vůbec první filmový počin Liahona mladé americké umělkyně Taleny Sanders. Ta prostřednictvím experimentálních, barevně exponovaných záběrů z 16mm kamery na plátně rozvinula příběh vzniku a fungování mormonské komunity v Severní Americe, jejíž součástí se v době dětství a dospívání stala. Velkou pozornost si také vysloužil již šestým rokem úspěšně pokračující projekt FIDLab. Na jeho půdě se i letos vybraní tvůrci setkali s filmovými profesionály, kteří jim pomohli jejich snímky intenzivně rozvinout po stránkách veřejné prezentace, distribuční strategie i režijního přístupu.
Kontrast. Slovo, se kterým pro nás bude letošní ročník festivalu FIDMarseille pevně spojen. Kontrast, který pomáhá ukazovat rozmanitost fyzického prostoru, společenského prostředí, filmového programu, ale hlavně, rozmanitost světa filmových festivalů. FIDMarseille totiž stále zůstává festivalem, kterému jde zejména o jedno - o film.
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.
