Masterclass Petera Tscherkasskyho začíná projekcí snímku Instructions for a Light and Sound Machine, který měl premiéru na festivalu v Cannes v rámci nezávislé sekce Quinzaine des réalisateurs. Samotnou masterclass autor věnuje analýze tohoto filmu...

Negativní obraz mužských očí ve zpětném zrcátku automobilu. Protipohled ukazuje usmívající se ženu, jejíž naprosto jednoznačný výraz poutá naši pozornost k levé části obrazu, kde se na poblikávající dělené obrazovce objevují ukázky filmů. Jsou na nich modelky, šálky a nejrůznější vozidla a tyto motivy jsou v následujících pětadvaceti minutách důkladněji rozpracovány.

Wolfgang Amadeus Mozart byl podle životopisců obzvláště požitkářským člověkem (a jeho dopisy tomu rovněž nasvědčují). Snímek odkazuje právě k tomuto aspektu jeho osobnosti. Nejprve se ponoříme do „Malé noční hudby“, poté však standardní pojetí konvenčního filmového zobrazení mizí a my zažíváme několik vteřin vášnivé, smysly probouzející ukázky čehosi, co bych nazval „fyzickým filmem“. Východisko: Herr Mozartovi by se to zajisté líbilo.

28 well-known filmmakers living and working in Austria were invited by WIENER MOZARTJAHR 2006 (VIENNA MOZART YEAR 2006), to produce associative miniatures on Mozart. The only requirement: They had to be one-minute art films...

Hrdinu snímku snadno poznáte. Aniž by co tušil, kráčí ulicí, náhle si však uvědomí, že podléhá příšerným náladám několika diváků a že je vydán napospas filmovému tvůrci. Hrdinně se brání, je však odsouzen k popravě na šibenici, kde zemře filmovou smrtí skrze roztržení samotného filmu.

Širokoúhlý černobílý snímek trvá stejně dlouho jako fáze hlubokého spánku. V okamžiku, kdy žena vstoupí do budovy, zuje si boty a svlékne si kalhotky (rámování je lascivní), stává se nevyhnutelně subjektem a objektem zároveň. Když usne, propadá se do hlubin filmu, který ji penetruje.

Neblahé tušení hororového filmu, číhající nebezpečí. Noční dům, z pohledu kamery mírně nakloněný, děsivě nasvícený – vynoří se z černočerné tmy a opět se do ní zanoří. K domu se pomalu blíží mladá žena. Vstoupí dovnitř. Střih šustí, zvuková stopa skřípe, cosi ji potlačuje, dusí…

Snímek pracuje s nalezeným materiálem z hraného filmu. Tscherkassky se od idylické scény u moře přesouvá k noční zběsilé jízdě autem. Radikální pohyb předmětů, těl a smyslů ilustruje sílu filmu.

Bílé plátno. Tabula rasa. Panavision. Snímek L’Arrivée září jako čistá světelná projekce, jako bílý povrch, který teprve čeká, až na něm filmový tvůrce zanechá stopu. Peter Tscherkassky se vrací na samý začátek, zpátky ke světlu. Byli jednou jedni bratři Lumièrové, kteří natočili film o příjezdu vlaku.

Snímek zpracovává rodinné filmy ze šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. Vybrané sekvence pocházejí z mnoha hodin záznamů soukromého života Rudolfa a Elfriede, který se točil kolem demonstrativních oslav, alkoholu a společné konzumace dortů.

Tento snímek byl natočen pomocí fotoaparátu. Miniaturní fotografie o rozměrech 24 x 36 mm je stejně velká jako dvě filmová políčka. Původně jsem měl přísně formální koncept. Vizuální prostor renesance vtěsnaný do optiky filmu a nehybné kamery…

Za tímto technickým termínem se neskrývá režijní poznámka, ale spíše cosi velmi konkrétního. Cosi, co poodhaluje touhu po inteligentním a hravém přístupu k médiu krátkého filmu…

Propletenec útržků pohybů vyjmutých z nalezeného filmového materiálu a poskládaných nanovo: gramatické prvky narativního prostoru definovaného pojmy „doleva, doprava, dozadu a dopředu“ zbavené veškeré sémantické zátěže. Zbývá jen soběstačný roj úlomků, prchavých vektorů ztraceného směru, zbrázděný stopami manuálního výrobního procesu.

V tmavé komoře jsem vedle sebe rozložil padesát pásů nenaexponovaného filmu a na ně promítnul políčko z filmu Odchod dělníků z továrny bratří Lumièrových. Když se jednotlivé vyvolané části složí dohromady, vzniká nový film, který původní políčko interpretuje jako stránku v hudební partituře: v rámci jednotlivých pásů odshora dolů a postupně zleva doprava.

Svůj zájem o jednotlivé filmové políčko coby základní stavební prvek filmové tvorby jsem vyjádřil v několika raných dílech založených na statických obrazech či fotografických zvětšeninách filmových políček. Ve snímku jsem pracoval s 256 zvětšeninami kontinuálního tanečního pohybu, které jsem rozdělil do šestnácti segmentů, z nichž se každý skládal z šestnácti políček...

O jednom červnovém víkendu roku 1983 uspořádala skupina berlínských umělců „výlet na venkov“. V úctyhodném počtu se vypravili do malé vesnice ve Šlesvicku-Holštýnsku, kde místním občanům zprostředkovali ukázku berlínského avantgardního umění. Součástí akce byly disciplíny, jako je tanec, hudba, performance, land art či film.

Experimentální found footage koláž, která ve změti fragmentů a útržků lidského těla zkoumá touhu a slast, ať už fyzickou, nebo čistě fantazijní.