// Vaše online dokumentární kino //

Již 10 let pro vás objevujeme ty nejlepší dokumentární filmy



- 20.4.2015 9:47 -

DAS Award 2015 nominace: Liwaa Yazji

Liwaa Yazji

Prestižní dokumentární cena Doc Alliance Selection Award se s osmým ročníkem stěhuje do švýcarského Locarna. Právě zde si 8. srpna převezme ocenění, určené především pro začínající dokumentární talenty, jeden ze sedmi nominovaných režisérů. Svojí prvotinou HAUNTED vstupuje do letošního soutěžního klání také syrská rodačka LIWAA YAZJI. O úspěchu jejího snímku, ale také o tvůrčí cestě k dokumentu si přečtěte v exkluzivním rozhovoru s režisérkou!

Milá Liwao, těší nás, že můžeme na DAFilms.cz poprvé uvítat vás i vaši práci. Je to pro nás zvláštní příležitost, jelikož váš snímek HAUNTED byl zároveň nominován na dokumentární cenu Doc Alliance Selection Award 2015. Již loni získal čestné uznání v kategorii filmových debutů na festivalu FID Marseille, nyní máte možnost vyhrát další mezinárodně uznávanou cenu. Jak vnímáte cestu vašeho snímku, jaké jste měla ambice, když jste se pustila do jeho natáčení?

Jsem šťastná a hrdá, že jsem byla na cenu nominována, a věřím, že je to zvláštní příležitost, které se mému snímku “Haunted” dostalo. Chtěla bych poděkovat všem, kteří se podíleli na tom, že film na tuto nominaci dosáhl. Abych byla upřímná, na začátku natáčení jsem žádné další kroky na cestě filmu nepromýšlela. Spíš jsem se radovala z filmu samotného a toužila jsem dokázat, že se na válku dá podívat i z jiného úhlu. Byla jsem si jistá, že optika, kterou film na téma nahlíží, je velice důležitá, a že dokáže zrcadlit a vyjádřit to, co se tehdy dělo, a na to jsem sázela. Ještě větší výzvou však bylo využití nástrojů, které byly v Sýrii v té době dostupné a se kterými se vůbec dalo natáčet. Bylo to docela náročné.

Když jsem film dokončila a přestala se zajímat jen o to, aby film odpovídal tomu, co chci a čemu věřím, tak jsem samozřejmě doufala, že bude mít šanci na projekce a že doputuje tam, kam má – a to jak v jednoduché rovině, kdy se snímkem cestuji já coby jeho autorka, tak co se týče syrské otázky a reprezentace Sýrie ve světě. Cítila jsem, že mám dvojí poslání, a že budu hrdá, když se mi podaří uskutečnit obě jeho součásti.

Snímek zachycuje velmi intimní téma exilu, se zvláštním zaměřením na okamžik rozhodnutí opustit vlastní domov. Vypráví devět příběhů o tomto vnitřním boji v kontextu syrské války. Jaký byl první podnět k tomu, abyste se začala zabývat právě tímto tématem? Podle jakých kritérií jste vybírala hlavní postavy?

Má motivace byla čistě osobní – překvapilo mě, když jsem tomuto tématu musela osobně čelit. Viděla jsem všechny ty vysídlence v syrských městech, ve zprávách se hovořilo o vzrůstajícím počtu Syřanů prchajících ze země, obrazovky plnily obrazy zničených domů (včetně šokujících detailů v ulicích) a tak dále. Od konce roku 2011 platí, že ať se hnete kdykoli a kamkoli a ať tam potkáte kohokoli, vždy tam bude přímo či nepřímo přítomná otázka: A co my? Co budeme dělat, když nás potká stejný osud? Bylo velice pravděpodobné, že taková situace nastane, vyloženě jsme se na ni připravovali.

Pro Syřany, tak jako zřejmě i pro všechny ostatní národy, je pojem domova zcela zásadní. Syrští občané musí na vlastní dům vydělávat celý život (někteří doslova), a přitom je to první věc, o kterou při jakékoli nestabilitě přicházejí. Domov v té době zastupoval nejrůznější koncepty, významy, symboly a definice – souvisel s celoživotními úsporami, s historií, se vzpomínkami, s identitou, s významem dosavadního života atd.

Začaly se ke mně dostávat nejrůznější neuvěřitelné příběhy o tom, jak lidé na otázku domova reagují, jak se vyrovnávají se skutečností, že by měli odejít, že o své domovy přišli, že mohou každou chvíli skončit na ulici nebo dokonce přijít o status občanů a stát se uprchlíky!

Byly to bolestné příběhy, většinou bizarní, a přitom si někteří lidé uchovali černý smysl pro humor, jehož pomocí vyjadřovali, co se s nimi děje.

Začalo období, kdy jsem shromažďovala a archivovala co největší množství těchto příběhů, a to jak slovně, tak i vizuálně. Byla to taková horečnatá honba za příběhy. Potom jsem začala přemýšlet o struktuře snímku a o jeho umělecké podobě. Věděla jsem jistě, že chci pracovat s fragmenty, a snažila jsem se odhadnout, které příběhy do celku zapadnou a společně vytvoří dobrou strukturu – dobrý film.

Samozřejmě jsem nemohla použít a zařadit všechny příběhy, které jsem si vyslechla. Dva příběhy, o které jsem velice stála, jsem dokonce ani nemohla natočit (jednou lidé z domu uprchli dřív, než vůbec začalo natáčení, a jedna paní se tolik bála “tajných”, že o svém příběhu vůbec nechtěla hovořit).

Příběhy jsem vybírala tak, aby pokryly nejrůznější přístupy k tématu domova a jeho významu v současném syrském kontextu. Také se do nich dostali nejrůznější Syřané ¬– palestinští Syřané (kteří se stěhují z jedné země do jiné) i Syřané, kteří patří k okupovaným teritoriím, protože mají velice komplexní a hluboké pojetí domova.

Dále jsem se snažila do snímku zařadit takové situace, které zachycují protiklady a pestrou škálu možností vedoucích k integraci.

Snímek získal podporu Nadace Heinricha Bölla pro Střední východ. Jak obtížné bylo získat finanční partnery pro film a jeho téma?

Film jsem začala natáčet, aniž bych sháněla finanční pomoc, protože bylo velice důležité zachytit okamžiky, které se ve městech odehrávaly v rychlosti – lidé odcházeli nebo byli nuceni odejít. Takže jsem se spolehla na základní nástroje a média, obzvláště kvůli tomu, že jsem natáčela v oblastech, které byly pod kontrolou režimu (což znamená, že jsem riskovala zatčení).

Vzhledem k tématu a mým politickým postojům bylo nemožné získat finanční pomoc v Sýrii. Vydala jsem se do Libanonu, kde jsem zažádala o nějaké prostředky a prošla několika pohovory. Byla jsem odhodlaná film natočit tak jako tak, a všem to bylo jasné, protože už jsem stejně začala, a hodlala jsem pokračovat tak dlouho, dokud nenajdu potřebné zdroje.

Měla jsem ale to štěstí, že se mi povedlo pro projekt přesvědčit Nadaci Heinricha Bölla pro Střední východ. Podívali se na materiály, které jsem jim předložila, a usoudili, že film má potenciál. Byla s nimi skvělá spolupráce a o několik měsíců později mi zavolali a potvrdili svou plnohodnotnou a exkluzivní podporu.

Vím, že to musel být velice náročný proces a překážka, mít produkčního partnera v takových podmínkách, obzvláště když se film nezabývá tématy přímo souvisejícími s revolučními událostmi.

Vaše předchozí profesionální zkušenosti rovněž souvisí s filmovým průmyslem. Již jste si vyzkoušela roli herečky, asistentky režie a nyní režisérky. Snímek HAUNTED je vaším prvním dílem pracujícím s médiem dokumentárního filmu. Proč jste se rozhodla pro tuto konkrétní filmovou formu?

Vlastně ještě také píšu (divadelní hry, poezii a scénáře), zabývám se divadlem a filmem. A věřím, že vztah mezi tématem a formou v sobě již obsahuje žánr, kterým k nim budu přistupovat.

V tomto konkrétním případě byl pro mě dokumentární film od samého počátku jediným nositelem myšlenky, kterou jsem chtěla vyjádřit. Věděla jsem, že když mi lidé popíšou nebo ukážou své příběhy, bude to nejlepší a nejefektivnější způsob, jak je zachytit. Abych byla upřímná, na jiný žánr jsem ani nepomýšlela. Skutečnost byla tak přítomná, že už jsem si ten dokument přehrávala v hlavě, už když jsem začala natáčet, i když svobodný vývoj filmu a výzvy na cestě k jeho dokončení také hrály zásadní roli. Snímek byl samozřejmě otevřený nejrůznějším zákrutám každodenní skutečnosti okolo nás.

Mě na celém filmu nejvíce zajímalo to, že zachycuje události, které se skutečně odehrály, že ti Syřané jsou skuteční lidé, se kterými se může kdokoli identifikovat. Snímek má vnitřní touhu zobrazovat rozmanité obrazy syrských obyvatel, kteří nejsou jen čísly ve statistikách, kteří nejsou mrtví, zranění nebo jen nekvílí na obrazovkách. Nejsou masou, ale jednotlivci, kteří by mohli žít v jakékoli zemi a v jakékoli době. Proto byl pro mě ten dokument tak zásadní, vedle vizuální představy jednotlivých filmových vrstev.

Vítěz ceny Doc Alliance Selection Award bude vyhlášen 8. srpna v Locarnu. Kromě snímku HAUNTED bylo nominováno dalších šest dokumentů. Znáte své soupeře, a jak se cítíte v jejich společnosti?

Velice mě těší, že festival FID Marseille můj film nominoval, a jsem hrdá, že může stanout po boku ostatních nominovaných snímků. Měla jsem to štěstí vidět dva z nich a myslím si, že jsou to velice dobré filmy. Doufám, že budu mít příležitost zhlédnout i ostatní z nich, a jsem si jistá, že i ony budou podobně zajímavé a ctižádostivé. Kromě své nominace si vážím i ceny jako takové, a samozřejmě doufám, že se v jejím rámci posunu zase někam dál. Věřím však, že i ostatní snímky mají svou sílu a individualitu, a právě proto mě těší, že jsem se ocitla v jejich společnosti.

Moc vám děkuji za váš čas a odpovědi, Liwao. Doufám, že se uvidíme v Locarnu na předávání osmého ročníku ceny Doc Alliance Selection Award. Přejeme vám hodně štěstí!

Recommend this news item



Novinky

Výjimečné filmy FAMUFESTU

Výjimečné filmy FAMUFESTU

Třiatřicátý ročník FAMUFESTu, soutěžní přehlídky filmů studentů FAMU, letos proběhne ve dnech 23. - 27. listopadu na pražské Letné. FAMUFEST se podruhé vrátí do Bio Oko, a nově bude probíhat program také ve Studiu Hrdinů a v Café Jedna.

Číst dál…

- 22.11.2016 -

Kosmopolitní DOK Leipzig

Kosmopolitní DOK Leipzig

Každý ročník tohohle festivalu je skvělý. A – i když se to zdá nemožné – lepší než ten minulý.

Číst dál…

- 7.11.2016 -

20. MFDF Ji.hlava stojí za návštěvu

20. MFDF Ji.hlava stojí za návštěvu

25.–30. října probíhá 20. ročník největší slavnosti dokumentárního filmu ve střední a východní Evropě. Až do 6. 11. pokračuje festival online na DAFilms.cz.

Číst dál…

- 24.10.2016 -

Další novinky…