Ahoj Babu

Dokument je první zprávou o videoterapii, oboru v Česku dosud neprobádaném a nevyužívaném.

Režisér zapůjčil kameru pacientovi psychiatrické léčebny, aby jejím prostřednictvím mohl zaznamenat obrazy svého světa.

Pavel Pekárik z psychiatrické léčebny v Bohnicích se stal prvním uživatelem videokamery jako prostředku umožňujícího zaznamenat jeho prožívání. Z intimní výpovědi a následného terapeutického rozboru vzešel dokument, který vybízí k diskusi o videoterapii. Svým bezprostředním přístupem totiž pacient stvořil film, ze kterého měl radost a který jej donutil přemýšlet o zaznamenaných obrazech. Videoterapie totiž využívá možnosti filmu jako média působícího na diváka, které umožňuje bezprostřední vcítění se do jiného světa, byť z pozice pozorovatele. Arteterapie se vyučuje a využívá jako léčba jakýmkoli uměním - hudbou, poezií, prózou, tancem nebo divadlem. Kamera má však nejen kreativní polohu, ale nabízí i trvalé svědectví záznamu. Vedle aktivního využití tvůrčí exprese tak umožňuje více úrovní průzkumu intimních obrazů. Čeští lékaři přesto zůstávají k využití videoterapie skeptičtí. Dokumentární film, který vznikl na Katedře dokumentární tvorby FAMU, je tedy i inspirujícím materiálem pro ty, kteří by se videoterapií případně chtěli zabývat. Jan Foukal se problematice videoterapie věnoval i ve své teoretické bakalářské práci. [Ondřej Pavliš]