Čtrnáctiletý Vašek vyráží se svou matkou po úřadech, aby získali povolení odejít za otcem, který emigroval do Velké Británie. Režisér Václav Kadrnka vypráví osobní příběh o odloučení a touze být s milovaným člověkem navzdory těžkým okolnostem, o vytrvalosti a nezlomnosti, s jakou mnoho lidí v bývalém režimu čelilo absurdnímu byrokratickému systému.

Je 2. polovina 22. století a kosmická loď Ikarie XB 1 putuje k Alfě Centauri za průzkumem mimozemských forem života. Její posádka, složená z vědeckých kapacit různých oborů, je daleko od sluneční soustavy vystavena neznámým, nepředstavitelným hrozbám. Ale veze si s sebou i řadu svých všedních lidských starostí a radostí.

Populárně-vědecký dokument, nabízí pohled do laboratoří fyziologie, kde se intenzivně zkoumaly možnosti pobytu lidí ve vesmíru.

Výtvarně živý film spekuluje o tom, jak to vypadá na jiných planétach naší galaxie. Na dramatické cestě sluneční soustavou ukazuje úchvatné krajiny s krátery a mlhovinami, nepřístupná místa, kde je jen pustina s lávou a nad obzorem prolétají meteority.

Filmová analýza lidských vztahů a světa bez skutečných emocí z pohledu dvou dospívajících kluků během jedné silvestrovské noci.

Krátké ukázky z filmu Ikarie XB1 před a po digitálním restaurování, které proběhlo v roce 2016.

Dokument je poetickou úvahou o matematice jako vědě, která "zachytí všechny síly, mohutné i strašné.” Odborníci z matematické sekce ČSAV v něm mají naprogramovat výkonný počítací stroj, který vyhodnotí údaje pro ceste do hlubin Země a vesmíru.

Při delším pobývání v hnědouhelném mosteckém distriktu se můžete snadno přistihnout při tom, že vám ta krajina přiroste k srdci. Že se vám nakonec opravdu začne líbit. I když víte, že ta zmučená, podivná a nepřirozená krása je důsledkem desetiletí brutálních a nelítostných rozhodnutí, ekonomických zájmů státu, těžebních společností.

V neutěšené postapokalyptické krajině uhelné pánve na severu České Republiky se skrze výtvarně pojatý film seznamujeme se současným environmentálním hnutím, jehož mottem je “změňme systém, ne klima”.

Snímek Vladimíra Turnera na příkladu několika aktivních studentů ukazuje, jaké jsou jejich motivace k účasti na mezinárodním středoškolském hnutí, které pomohla nastartovat umanutá občanská angažovanost mladé Švédky Grety Thunberg.

Původní trailer k filmu z roku 1964.

Představitelka Pavly Vrbové v Černém Petrovi hovoří o Formanově práci s (ne)herci na zimním stadionu v Kolíně, kde byla natočena proslulá taneční sekvence. Rozhovor vedl filmový historik a ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant.

Filmové záběry, které se do finální podoby filmu nedostaly.

Tragikomedií o šestnáctiletém mládenci, který je v prvním zaměstnání konfrontovaný s pokrytectvím dospělého světa, debutoval Miloš Forman jako tvůrce celovečerních hraných filmů.

Film Lucie, ačkoli základní metodou hraný, je spíš malým pozorovatelským pozastavením, než fortelně vyprávěným příběhem. Začíná společenským večírkem a končí o samotě. Předmětem portrétu je dívka Lucie a její smutně rozkolísaný citový život, či jeden typický moment z něj.

Na kremickém zlatě vyrostla řada evropských středověkých měst, samotná Kremnica byla bohatým městem a byla několikrát obléhána, ale nikdy dobyta. Nové metody geologického průzkumu ukázaly, že zlato je možné těžit v místě i dnes...

Třicet let od listopadu 1989 se zejména v post-socialistickém bloku začínají projevovat demokratické deficity i větší či menší kritické propady právního státu. Jsou to anomálie, nebo se začínají vynořovat zárodky nového společenského zřízení, které ještě nemá jméno?

Dokumentární film o tom, jak došlo k protržení hráze u Číčova 17. června 1965.

V netradičně pojatém filmu o filmu Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid nenajdeme záběry z natáčení nového filmového románu Karla Vachka, ale dozvíme se o profesní cestě tohoto režiséra, o jeho režijní konfesi a uměleckém směřování. Film není typickým záznamem o natáčení prezentovaného filmu, ale spíš vizitkou režiséra Karla Vachka s vysvětlením jeho tvůrčí metody.

Jeden z nejosobitějších dokumentaristů se v šedesátých letech vzhledem k vyšším rozhodnutím i vlastnímu přesvědčení nestal příslušníkem československé nové vlny.

Svérázná výpověď o stavu českého ducha na přelomu tisíciletí, v níž se prolínají humanistické tradice, stíny totalitní minulosti i leckdy bizarní projevy nonkonformního myšlení. Veselá koláž názorů a myšlenek, inspirovaná skrytými přírodními procesy, svědčícími o hlubokém vnitřním řádu života.

Mnohovrstevný a v mnoha směrech „opoziční" filmový esej o tvůrčím postoji k životu, v němž se střetává kreativita s osudovými determinacemi. Doslovně pojatý myšlenkový přesun k alternativám pomocí dvou autobusů, zajímavých osobností a filmové techniky. Možná nejvýznamnější dílo Karla Vachka.

Básník české malby očima Karla Vachka. Osobitě poetická Lhotákova malba byla podmíněna jeho neškoleným projevem. Jeho originální styl je založen na básnickém pohledu, přestože hlavním inspirativním zdrojem mu byla technika a civilizace z přelomu a počátku dvacátého století – především průkopnická doba automobilismu, letectví a vlakové dopravy – ale i pražská periférie se svými ohradami

U příležitosti 20. výročí ostravsko-opavské operace a osvobození Ostravy vyrobilo armádní filmové studio v březnu 1965 monotematické číslo Armádního filmového měsíčníku. Režie byla svěřena tehdy začínajícímu dokumentaristovi Karlu Vachkovi, který toho času plnil v armádě svoji základní vojenskou službu.

Legenda české dokumentaristiky a bývalý vedoucí katedry dokumentární tvorby na FAMU Karel Vachek se po 35 letech vrací k malování. Cestu z jeho výstavy v Tišnově prolínají jeho vzpomínky a svérázné názory na život a tvorbu.

Občas hořeli učitelé, občas knihy, říká profesorka Dvořáková, ale univerzity se postupně staly ostrovy rozšiřování svobodného myšlení, poznání a kompetencí prorůstajících do celé společnosti a v důsledku jedním z klíčových pilířů demokratické kultury...

Ve filmech Sergeje Dvorcevoje jako by nebyly hranice mezi dokumentárním a hraným filmem. Jeho doménou jsou pomalé a dlouhé ruční záběry, které určují obraznost všech jeho filmů, stejně jako hluboký zájem o důstojnost lidí na okraji společnosti...

Na rodinných sešlostech se občas dokáže mluvit hodiny, aniž by se řeklo cokoliv podstatného. Naučené slovní obraty a ozkoušené větné konstrukce jako by najednou tvořily sváteční atmosféru, která upřímnou lidskou interakci nahradila slovní vatou...

Posvatební hostina. Kytice letí vzduchem. Všichni už si povolili kravaty. Děda sedí opodál. Přichází mladík. Ani jeden z nich tu nikoho nemá. Děti mají soutěže...

Film „Ahoj, mám se dobře“ je zasazen do léčebny pro děti s dočasným omezením pohybu. Subtilní příběh se silnou atmosférou se odehrává v poklidném tempu autentického prostředí s dětskými „neherci“...