Kočky

Domácí miláček je pro ně víc než jen němá tvář. Kočky jim nahrazují děti, manžela a vyplňují volný čas. „Kočičí mámy“ krmí toulavá zvířata a vypráví o svém životě, kterému dává smysl právě starost o někoho jiného.

Jsou mezi nimi elegantní dámy a stejně tak chudé důchodkyně. Obtěžkány nákupními taškami, ve dne v noci, bez ohledu na počasí a roční období, navštěvují parky, hřbitovy a odlehlá místa. Jsou to „kočičí mámy,“ některými považovány za podivínky, jinými za anděly. Možná, že tyto ženy, které krmí toulavé kočky, se tak snaží vyplnit prázdná místa v jejich životech nebo uspokojit své mateřské pudy. Před kamerou filozofují, zpívají staré písně a vyprávějí příběhy o lásce, strachu a promarněných šancích. Jedna z nich se hádá se svým manželem, s kterým nesdílí nic než onu lásku ke kočkám. Všechny mluví o svých miláčcích se zalíbením a náklonností a pro každého z nich mají jméno. Łoziński dokázal vykreslit portrét žen, které našly svůj cíl až na konci života.