Pamatuji si ho jako dva různé táty. Jeden byl pořád s námi, hrál na klavír, kreslil, zpíval a dokázal nás rozesmát. Ale pak v sobě měl druhého tátu. A ten se nám ani nedokázal podívat do očí. A něčeho se hrozně bál. Erik Bäfving
Snímek vypráví o synovi, který v otcově složce plné filmových negativů nalézá lásku, zoufalství i smíření s bolestnou vzpomínkou. S otcovou sebevraždou a velikou prázdnotou, která následovala.
Probírá se třemi tisícovkami negativů, které mu po otci zůstaly. Byl to skvělý fotograf. Na jednom z nich nachází Eric autoportrét, fotografii toho druhého táty. Člověka, který jako by se bál. Sotva se odváží podívat do fotoaparátu. Z čeho měl takový strach?
Více zde.