Papírové hlavy

Dokumentární film o vztahu občana a moci a o různých podobách porušování lidských práv v Československu v letech 1945–1989.

Film Papírové hlavy přináší osobitý a netradiční pohled na slovenskou společnost v druhé polovině minulého století. V působivé kombinaci archivních materiálů, autentických výpovědí svědků a stylizované happeningové roviny vznikl mnohorozměrný obraz vztahu občana a moci. Je výjimečný a přitažlivý svou poetikou a šířkou záběru, stylem zobrazení historické i soudobé reality, rozsahem a náročností realizace. Vyjadřuje osudy společnosti i jednotlivce přes základní a univerzální otázky lidské existence. Ironie pohledu autora se střídá s jeho chápavým přístupem k utrpení lidí, k jejich nadějím a pochybnostem v změněných společenských podmínkách. V kontextu české kinematografie jde o výjimečné dílo, kterým se slovenský film poprvé stal součástí evropské koprodukční spolupráce podpořené fondem Eurimages.

Podle Dušana Hanáka se ve filmu prolínají tři roviny. První z nich jsou karnevalové motivy papírových hlav z prvomájových oslav. Druhou jsou archivní zpravodajské záběry zlomových okamžiků a událostí, jakož i propagandistické filmy ministerstva vnitra z let 1945 až 1989, které dosud nebyly nikdy veřejně uvedeny. Třetí rovinou jsou výpovědi a konfrontace svědků, které Hanák nazývá "návrat do reality".

Film měl mezinárodní premiéru v roce 1996 na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Nyonu. Získal významná ocenění na filmových festivalech v Karlových Varech, San Francisku či Jamagatě a režisér Dušan Hanák byl oceněn cenami Kristián, Igric a Cenou Tatrabanky za umění. Film obsadil druhé místo v kategorii slovenský dokumentární film v anketě slovenských filmových novinářů a kritiků Anketa 2000.