Some of the data collected by this provider is for the purposes of personalization and measuring advertising effectiveness.
Some of the data collected by this provider is for the purposes of personalization and measuring advertising effectiveness.
Some of the data collected by this provider is for the purposes of personalization and measuring advertising effectiveness.
Nepoužíváme cookies tohoto typu
Režisér, scenárista a filmový pedagog Antonín Kachlík se narodil v roce 1923 v Kladně. Už během studia na gymnasiu coby levicový intelektuál vstoupil do KSČ. Po maturitě byl za druhé světové války totálně nasazen v nacistickém Německu, ale v roce 1943 se mu podařilo utéct, skrýval se a pracoval pro odboj. Po válce krátce pracoval na ministerstvu informací, zároveň v letech 1945–1946 studoval na Vysoké škole politologické, odkud v šestačtyřicátém přešel na nově založenou FAMU. Vystudoval obor režie a v letech 1950 – 1956 působil jako režisér a dramaturg v Divadle pracujících v Gottwaldově (Zlíně). V šestapadesátém přešel do Prahy na Barrandov k Československému státnímu filmu, kde zpočátku pracoval jako asistent režie a pomocný režisér. V letech 1960–1987 byl již zaměstnán jako samostatný režisér, přičemž v období 1972–1992 vyučoval na FAMU.
Kachlík režijně debutoval v roce 1961 dramatem Červnové dny, příběhem hornického učně a venkovské dívky. Vcelku známa je vojenská komedie Bylo nás deset (1963) o tom, jak si nováčci – aby se nezbláznili – během základní vojenské služby založí hudebně divadelní soubor. Poté přišlo psychologické drama Třiatřicet stříbrných křepelek (1964) s Alenou Vránovou, která v hlavní roli zaměstnané matky dvou dětí, jíž krachuje manželství, v jednom dni bilancuje svůj život – za film dostal režisér stranickou důtku za šíření deziluze. Na konci šedesátých let vznikl Kachlíkův jednoznačně nejlepší film, smutná komedie Já, truchlivý bůh (1969) na námět povídky Milana Kundery.
V normalizovaných sedmdesátkách Kachlík – až na výjimky – pracoval přesně v tom ideovém duchu, jaký se od komunistického režiséra očekával. Době poplatné ódy na Gottwalda (sice točit nechtěl, ale nakonec natočil), bolševické odpovědi na „všechny dobré rodáky“ o „pravdivém ztvárnění“ kolektivizace, či řešení problémů v socialistické výrobě – tyto snímky navzdory neobyčejné statečnosti divákově prakticky nelze dokoukat do konce.
Vzhledem ke své angažovanosti a členství v KSČ byl Kachlík spolustraníky náležitě oceňován. Získal vyznamenání Za vynikající práci, Řád práce, byl laureátem státní ceny Klementa Gottwalda, v roce 1976 byl jmenován zasloužilým umělcem. Byl také předsedou Svazu bojovníků za svobodu a členem Svazu totálně nasazených.
S manželkou Květoslavou, rozenou Houdlovou, má jednu dceru.
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.