Leos Carax (Francie)

Vizionář a autor několika nejkrásnějších momentů francouzské kinematografie posledních 35 let, to je Leos Carax a jeho tvorba. Poetický génius s bohatou představivostí, „l’enfant terrible“ francouzské filmové scény, důsledně překračuje filmové postupy a žánry a vytváří tak svět plný vizí a přízraků.
V pouhých čtyřiadvaceti letech natočil Carax první díl trilogie vyzařující městskou a noční krásu magické Paříže. Černobíle natočený snímek Když chlapec potká dívku (Boy Meets Girl, 1984) vzdával hold němým filmům, Cocteauově světu a Godardovým filmům.
Filmem Zlá krev (Mauvais Sang,1986), ódou na rytmus a lásku s Denisem Lavantem, Juliette Binoche a Michelem Piccolim v hlavních rolích, nastoluje Carax svůj důrazný emocionální styl a dosahuje prvního mezinárodního úspěchu. Tento expresionistický thriller s výrazným estetickým světem a lyrikou nabízí jedinečný vizuální zážitek.
V roce 1991 se režisér pustil do nesmírně ambiciózního projektu, Milenci z Pont-Neuf (Les Amants du Pont-Neuf). Díky věrnému zachycení celé jedné pařížské čtvrti a tři roky trvajícímu natáčení si tato óda na vášnivou lásku vysloužila místo mezi legendami francouzské kinematografie.
Po osmileté odmlce se Carax opět zúčastnil soutěže v Cannes s filmem Pola X (1999). Po této adaptaci Melvillova románu „Pierre; or, The Ambiguities“ se vrátil na Croisette s krátkým filmem Hovno (Merde, 2008), jedním z dílů kolektivní fantazie ve třech krocích s názvem Tokio!, který spolurežíroval s Michelem Gondrym a Bong Joon-hoa a který představili v roce 2008 v sekci Un Certain Regard.
Naposledy se do soutěže v Cannes Leos Carax vrátil v roce 2012 se snímkem Holy Motors, meandrujícím filmovým zážitkem, v němž se kouzla proměňují v realitu a každodenní život ve fantazii. Další vyznání lásky k filmu s Edith Scob vychází z Očí bez tváře Georgese Franju.