Karel Vachek si vždy tvrdě stál za svým přesvědčením, což mu rozhodně vstup do kinematografie neusnadnilo. Už za studií režie hraných filmů na FAMU byl na rok poslán „na převýchovu“ do továrny. Jeho demaskující postoj k realitě to však nezměnilo a ve svých krátkometrážních snímcích na hranici fikce, dokumentu a subjektivního komentáře postupně utvářel vlastní koncept „vnitřního smíchu“.
Poprvé svůj osobitý přístup k realitě přesvědčivě uplatnil ve snímku Moravská Hellas (1963), v němž ironicky poukazoval na kýčovité zneužívání folkloru. K vrcholu jej dovedl na celovečerní ploše v neuctivém portrétu protagonistů Pražského jara Spřízněni volbou (1968), v němž bez glorioly a zábran zachytil průběh volby nového československého prezidenta. Mezi těmito projekty se Vachek snažil prosadit své žánrově těžko uchopitelné scénáře pro hraný debut, nicméně barrandovská dramaturgie dávala přednost jiným jeho vrstevníkům. Naopak několik nabídek Vachek sám odmítl, jelikož nebyly blízké jeho naturelu. Mezi nimi byla i povídka pro snímek Perličky na dně, jež by jej svázala s generací nové vlny. (Česká televize)
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.