Žert

Spisovatel Milan Kundera se do historie československé nové vlny vepsal adaptací dvou svých děl: snímkem Já truchlivý Bůh, již v roce 1969 inspirovala jeho povídka ze sbírky Směšné lásky, a přepisem svého prvního románu Žert. Ten poprvé vyšel v roce 1967 a o dva roky později posloužil jako předloha filmové tragikomedie Jaromila Jireše.

Jeden z nejproslulejších titulů šedesátých let se vrací k tématu stalinistických represí, jejichž obětí se na počátku padesátých let stal hrdina vyprávění, Ludvík Jahn ve vynikajícím podání Josefa Somra. Ten – ještě jako student – poslal spolužačce pohlednici s recesistickým textem, kvůli níž byl vyhozen z vysoké školy i ze strany. Skončil v Pomocných technických praporech, ve vojenském vězení a na tři roky i v dolech… Ludvík se po letech vrací do rodného moravského městečka, aby se pomstil bývalému spolužákovi a příteli Zemánkovi (Luděk Munzar), jenž se nejvíc zasloužil o jeho zničený život. Rozhodnutí svést Zemánkovu ženu, rozhlasovou reportérku Helenu (Jana Dítětová), ovšem Ludvík nezvládne změnit ve vítěznou pomstu. Nová křivda totiž nesmaže ani nepotlačí staré ústrky – a v uličkách města, kde probíhají folklórní slavnosti, zůstává nakonec Ludvík sám coby zahořklá oběť postižená neléčitelnou mravní kocovinou…

Jaromil Jireš s kameramanem Janem Čuříkem natočili působivý snímek, ve kterém se divák z ulic hýřících moravskými kroji a lidovými popěvky spolu s hrdinou vrací do minulosti. Retrospektivní pasáže jsou do současného děje zakomponovány prostřednictvím náhodných podnětů, které Ludvíkovi asociují dávné dění. Film, který byl na začátku normalizace umístěn do pomyslného trezoru, se posléze dočkal uvedení na mnoha mezinárodních filmových festivalech (Londýn, New York, Dillí ad.). V italském Sorrentu na Přehlídce českých a slovenských filmů získal Stříbrnou Sirénu a v San Sebastianu Cenu za adaptaci.