Models

Vivian má stálého přítele a několik milenců. Bojí se celulitidy, říkají jí, že má příliš malá prsa. Lisa spí jen s černochy, její noci jsou dlouhé kokainové jízdy, žije sama a nemůže být sama. Tanja má už dávno ráda víc zvířata než lidi, život si nechává vykládat z karet a rovnováhu osudu vyvažuje jógou, nikdy by nikomu nemohla říct miluji tě.

Posedlé vlastními těly realizují tři blondýnky kariéru. Strojky na krásu jdou z konkursu do konkursu, středem jejich života je přirození a úspěch, o němž dokáží dlouhé hodiny snít po telefonu s přítelkyněmi a stále jinými muži. Snímek se přizpůsobuje klipovitosti jejich životů - odvíjí se v rychlých sekvencích života v extrémně tvrdé branži, kde neexistují žádné ohledy a kde drobná chybička těla může znamenat jeho odstavení.

Dívky nesvádějí jen boj s konkurentkami, mají ambivalentní vztah ke svým tělům, mají problémy se sexem, bulimií a drogami. Proměňují se v úžasně necitlivé bytosti, hebké samičky, které žijí jen pro teď. Především Vivian je ženským chameleónem, někdy se nedá poznat ani ve dvou záběrech jdoucích za sebou - v touze přizpůsobit se vždy aktuálnímu trendu představuje metamorfózy tváře, její nepůvodnost.

Režisér se pokusil proniknout do uzavřené komunity. Ale ve střeženém prostředí nemohl natočit standardní dokument, řekněme, že jeho film opět ilustruje dokumentarismus. Navíc do žánrového pomezí svého semi-dokumentu musel dostat tři modelky, které by byly ochotny mluvit, proměňovat se, v režisérových intencích redukovat tělo na fyzickou možnost, na pouhé chvění vnějších znaků lidského těla. To sekundární je fenoménem filmu - pohlavní život těchto žen je Seidlovi sociálním realismem, vždy nesoucitným.

Jeho obsesí je ukázat dokonanou lidskou samotu, intimitu bezvýchodnosti. Modelky bez identity jsou dokonalým materiálem pro jeho dlouhé vycentrované záběry situací, ateliérů, nočních klubů a pozvracených záchodů. Neboť co se sní, to se musí vyzvracet: zum Star macht!