Lidya Sheynina míří kamerou na tělo a tvář své matky, často z podhledu, s klidem a odstupem. Její matka se za ta léta začala podobat želvě, která se spokojeně šine světem. Život je těžký, byt plný krámů, ale ona z toho dokáže vytěžit maximum. Již několik desítek let pečuje o svou starou matku. Šedovlasá elegantní dáma, která kraluje tomuto studentskému filmovému skvostu, někdy cvičí (skáče panáka na invalidním vozíku), jindy volá starým přátelům (pokud ještě neumřeli), občas myje nádobí (včetně teflonových pánví, na které by neměla sahat), ale většinou jen sedí a jí, případně pije z nádherného starého šálku s nápisem „bábuška“. Z babičky, která zapomněla, kolik jí je let („Cože? Šestadevadesát? Není možná.“), že už je sedmnáct let bez manžela („Opravdu?“) a že za posledních dvacet let nevyšla z bytu („A právě proto bych šla zase ráda ven.“), se stalo dítě, a z dcery matka. V rádiu mluví o nádherné nezávislosti stáří, ale v životě to chodí jinak. Jsou spolu ve dne v noci. A přesto se Mama šťastně pohupuje v rytmu ranní hudby a dívá se spolu s matkou z okna. Čekají na jaro. Tyto křehké metafory činí ze snímku malých gest skvělý film.
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.