Viktor Kubal: Legenda slovenské animace

Esencí Kubalova rozsáhlého díla je laskavý humor. Jeho snímky v sobě nesou prvky komiky i tragiky, ironie a bodrého smíchu. V tvorbě využívá výtvarných a animačních zkratek, vyhýbá se použití dialogů a komentářů. Děj vyjadřuje obrazem, akcí a situačními gagy, které mnohdy vznikaly už při psaní scénáře, ale nezřídka také až při samotném kreslení jednotlivých záběrů. Kubal pracoval jako solitér, díla tvořil takřka výhradně vlastnoručně – od námětu, přes výtvarné návrhy, samotný proces animace až po režii. I navzdory tomu pracoval neobyčejně rychle – svůj první celovečerní film natočil za dva roky, druhý za rok a půl. V počátcích své kariéry se ve výtvarném stylu nechal inspirovat zahraničními vlivy; zejména lidské postavy, styl animace a gagy v mnohém připomínaly díla Walta Disneyho a bratrů Fleischerů. To je i případ prvního slovenského animovaného filmu Studňa lásky (1944), který se však do distribuce vůbec nedostal, neboť byl vnímán jako karikatura tehdejší moci.

Zásadní vliv na další Kubalovo působení měl humoristicko-satirický časopis Roháč, v jehož prostředí mohl dále tříbit svůj styl karikaturisty, úsměvný humor, úspornost a v neposlední řadě dal vzniknout legendárním postavičkám, které posléze přenesl i na filmová plátna. Získané zkušenosti a rostoucí popularita pak připravily podmínky pro Kubalův návrat do kinematografie – v roce 1965 se stal uměleckým vedoucím tvůrčího kolektivu Skupina kresleného filmu, v jehož rámci natočil snímek Zem (1966). V něm rozvinul mnohé postupy, které jsou typické pro jeho pozdější tvorbu – jednoduchý příběh, narušení časoprostoru a absurdnost narativu.

V kritickém duchu se pak nesou jeho snímky z období normalizačních sedmdesátých let. V nich však satirické ostří otupuje a snímky charakterizuje spíše humoristický, bodrý tón. Ke zfilmování si i přesto vybíral společensko-kritická témata a díky zkušenostem z novin se úspěšně vyhýbal větším cenzurním zásahům. Zobrazil tak maximum toho, co bylo možné v průběhu tohoto období beztrestně vyjádřit. Ve snímku Kino reflektuje paranoiu tehdejší kulturní politiky, snímek Šach zachycuje osud člověka, který se vzepře vládnoucí moci a nakonec je potrestán za svoji poslušnost a snímek Prezent (1976) nabízí ostrou kritiku korupce a úplatkářství. Později kritizuje lidskou chamtivost ve snímku Selekcia a nad lidskou nepoučitelností se pozastavuje v dílech Mikroskop a Meteorológ. Absurditu a nesmyslnost kombinuje s odkazem na klasiky westernu ve snímku Na pravé poludnie.

Značnou část své tvorby zasvětil dětskému divákovi. Do této linie spadá několik televizních Večerníčků, mezi nejpopulárnější z nich patří příběhy o Petrovi, Ditě, Janko Hraškovi a také seriál Puf a Muf, který vznikl netradičně podle „cizího“ scénáře využívající dialogy. Kubal byl vynikajícím pozorovatelem, své inspirace a vnější podněty si neustále zapisoval. Z vlastních zkušeností a vzpomínek na dětství strávené ve vesničce Terchové vychází i námět k prvnímu slovenskému dlouhometrážnímu animovanému filmu Zbojník Jurko (1976). V jánošíkovsky laděném příběhu, který měl už tou dobou několik filmových předchůdců, zachoval archetypy spjaté s legendou lidového hrdiny, ale zároveň jej zobrazil tak, jak si legendárního zbojníka vybájili lidé ve své fantazii. Podstatou díla je opět jednoduchá strohá linie bez zbytečných ozdob, bohaté využití vizuálních zkratek, příklon ke karikatuře a volný proud gagů, často založených na dekompozici obrazu. Snímek také výtvarně rozvinul o nápaditou hru se stíny a naléhavým zpomalením záběrů v několika scénách. Ve svém druhém a posledním dlouhometrážním filmu Krvavá pani vychází opět z pověsti, kterou přetváří a inovuje s využitím žánrových postupů hororu, pohádky a parodie.

Autorka textu: Lea Pagáčová

Víc o Kubalovi se dozvíte z rozhovoru s Rudolfem Urcem v časopise Film.sk

Krátkometrážní filmy Viktora Kubala pro dětské diváky jsou dostupné na DAFilms Junior