Špáta na divoké pláži...

Srovnání snímků Mezi světlem a tmou a Wild, Wild Beach, dvou zdánlivě nesouvisejících filmů, prozrazuje důležité aspekty tvorby Jana Špáty...

Před nedávným časem poskytl portál Docalliancefilms ve spolupráci s projektem „Restaurované filmy Jana Špáty“ svým divákům zdarma streaming tří z nově restaurovaných dokumentů tohoto slavného českého dokumentaristy. V následujícím krátkém zamyšlení se ještě jednou ke Špátovi a jeho filmům vrátíme a to v na první pohled možná poněkud nečekané souvislosti s uvedením ruského filmu Wild, Wild Beach/ Жар нежных. Дикий, Дикий пляж režisérů Manského, Rastorgueva a Susanny Baranzhievy do on-line distribuce portálu.
Divákovi, který viděl alespoň nejznámější snímky z bohaté tvorby Jana Špáty, se při sledování divokého filmu trojice ruských režisérů musí dřív nebo později vloudit do mysli paralela se Špátovým slavným filmem Mezi světlem a tmou. Obě dvě díla se totiž velmi podobají v předmětu svého zobrazení, přitom se však svým vyznění zcela rozcházejí. Právě nad touto rozdílností stojí za to se krátce zastavit, neboť právě skrze ni nám jasně vyvstanou konkrétní obrysy metody Špátovy dokumentaristické tvorby.
Wild, Wild Beach (neboli česky Divoká, Divoká pláž - snad narážka na Wild Wild West) zavádí své diváky do prostředí stejně specifického jako je Špátův (resp. Štreitův) Sovinec. Jedná se o prostor, který je domovem povětšinou nízké sociální vrstvy se silnou tendencí ke společensky patologickým jevům (alkoholismus, devastace přírodního prostředí). Na pozadí tohoto na první pohled otravně duchaprázdného, morálně a intelektuálně primitivního prostředí lidé přese všechno prožívají své jedinečné životní příběhy. Zatímco děj Špátova filmu odehrává se na zapadlé výspě českého venkova, ruský film představuje výspu venkova ruského – rekreační poběží Černého moře. Jakkoliv se liší geografická podoba i rozlehlost zvoleného prostředí, povaha lidí, kteří je obývají, zůstává více méně stejná.
Stejný je také v obou filmech ústřední postava - fotograf. V případě Špáty jde o slavného českého uměleckého fotografa Jindřicha Štreita, v případě Wild, Wild Beach jde o Jevgenije, fotografa řekněme spíše komerčního ražení, který se na pláži prochází se svým velbloudem a nabízí potenciálním zájemcům exotické foto. V obou filmech se dokonce objeví prezidenti zemí, v kterých film vznikl. (Zatímco Vladimír Putin dorazí na pláž v celé své kráse, Václav Havel se do filmu otiskne pouze ve své podobizně na krabičce zápalek. Přesto je jeho osobnost využita stejně symbolicky jako ta Putinova).
To, co však oba filmy spojuje na první pohled je především jejich téma – razantní ponoření do mizérie lidské bídy. A to především bídy duchovní. Dříve než jako diváci stačíme tak říkajíc zalapat po závanu čerstvém vzduchu, už vězíme po krk v ošklivosti, hlouposti, trapnosti, surovosti tragikomedie lidské frašky. Průvodce nám tvoří ošklivost, stáří, postižení a bezvládná těla opilců. Ve Wild, Wild Beach je člověk obnažený až ke svým živočišným kořenům. Ty nejintenzivněji promlouvají skrze obrazy obnaženého lidského těla. Stejně jako se vystavuje nahá groteskní tělesnost, odhaluje se také člověk svlečený ze svého superega, člověk zakořeněný v pudovosti a nárokování nejzákladnějších potřeb, člověk žijící ze dne na den v dočasném cyklu stereotypů ukončeném a završeném smrtí. Ani tímto člověkem však nepřestane proudit touha po smyslu života, či chcete-li po štěstí, i on ve svém živočišném tápání mezi lahvemi destilátů pociťuje toto všelidské pnutí, byť zacyklen ve své bezmocnosti a bezvýchodnosti. V tomto smyslu se obyvatelé Sovince nijak neliší od rekreantů z pláže divokého východu – snad jen s tou výjimkou, že jsou podstatně hubenější - ne nadarmo také Jan Špáta považoval Mezi světlem a tmou za svůj nejtemnější film (viz kniha rozhovorů Okamžiky radosti). Stejně jako on i tvůrci Divoké pláže zaujali v ději svého filmu pozici „objektivního“ pozorovatele, který je sice přímým svědkem dění, ale přesto mu není účasten jinak než pouze objektivem kamery, který míří na člověka.
Tento přístup však nakonec naráží na hranici své podobnosti a to právě v otázce ztvárnění totality bezvýchodnosti situace lidské bídy. Základní rozdíl mezi zvolenými autorskými přístupy nejlépe vynikne na srovnání ústředních postav filmů – fotografů. Oba v místě děje žijí a pracují, nicméně propastný rozdíl tkví v tom, jakou významovou pozici vůči předváděnému prostředí zaujímají. Zatímco fotograf Jevgenij, který fotí turisty na pláži s velbloudem či opicí a vydělává si tak na živobytí, je postavou plně integrovanou ve svém prostředí, není pochyb o tom, že Jindřich Štreit stojí zřetelně mimo. Je součástí obrazu pouze svojí fyzickou přítomností, ale jeho osobnost stojí svým významem někde úplně jinde a do filmu tak přináší radikálně jinou perspektivu a skrze ni i jiné hodnoty, kterých Divoká pláž zůstává ve výsledku prosta. Na prvním místě hodnotu estetickou. Černobílé Štreitovy portréty sovinských obyvatel mají totiž tu vlastnost, že na rozdíl od svých skutečných předobrazů, mohou být krásné. Bezvýchodnost lidské frašky je v tomto případě náhle radikálně narušena. Špátův přístup k zobrazení ošklivosti a bídy neopomíná přidat dovětek, který říká, že toto ještě není všechno, resp. že bída a ošklivost nejsou absolutní, ale svým způsobem pouze jednou z více možných perspektiv pozorování. Kostel je sice vyhořelý a zarostlý houštím, ale pro pozorovatele, který jej chce spatřit, stále ještě zůstávají jeho obrysy v džungli plevele patrné.
Hodnotu krásy ještě Špáta dál posiluje použitím hudebního doprovodu. Zatímco v Divoké pláži doprovází obraz pouze duchamorné disko rytmy, tedy to, co reálně většinu času na pláži zní, Špáta nechává ke svým obrazům znít Mahlera. Říká tak ve výsledku, ano život je sice jen jeden, ale i v jednom jediném okamžiku vždy existuje víc perspektiv, jak se na něj dívat.
Je dobré si uvědomit, že ačkoliv se na první pohled Špátův estetizující filmový přístup jeví oproti publicisticky působícím video záběrům z ručních digitálních kamer na divoké pláži jako více nadnesený a stylizovaný, může se naopak svým způsobem víc blížit realitě tak, jak ji sami poznáváme. Realitě, která je vždy mnohovrstevnatá. V Sovinci i na pobřeží Černého moře .

Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.

Členové Doc Alliance

Chcete být pravidelně informováni o našem filmovém programu?

Odesláním registrace k Newsletteru souhlasím se zasíláním obchodních sdělení elektronickými prostředky a souvisejícím zpracováním osobních údajů pro účely zasílání Newsletteru Doc-Air Distribution s.r.o. a potvrzuji, že jsem si přečetl(a) Zásady zpracování osobních údajů, textu rozumím a souhlasím s ním, přičemž beru na vědomí práva zde uvedená, zejména právo na námitky proti provádění přímého marketingu.

Poslat svému Junioru

Zavřít