Přemítání o štěstí i smrti

„Slovo dnes nemá žádnou váhu…Dnes můžete říkat cokoli, ale stejně nikdo neposlouchá,“ říká Václav Bělohradský v dokumentu Roberta Sedláčka Václav Bělohradský:Nikdo neposlouchá. Zároveň hned v úvodu filmu zpochybňuje možnost dojít před kamerou k nějakému výroku. Režisér se přesto odmítá vzdát. Rád by skrze portrét předního českého filozofa dokázal vypovědět něco principech lidského myšlení, o jeho vrtochách i touze něco poznat. Jeho film je nakonec vedený formou dialogu, v kterém Bělohradský ztělesňuje důležitost polemiky, pochybnosti a promýšlení všech dílčích otázek z nečekaných perspektiv.
Mnohem méně nápadně, avšak také neskrývavě vstupuje do dialogu s protagonisty svého snímku Nonstop Jan Gogola ml.. Tentokrát mu však prvotním klíčem k jejich výběru nebyly aura a charizma jednotlivých osobností, ale především časoprostorový kontext dálnice D1 a devíti natáčecích dnů rozprostřených mezi zimou a létem roku 1997. Gogolův film skrze různá náhodná i plánovaná setkání v prostředí motorestů, obydlí i čerpacích pump v okolí dálnice zkoumá téma nekonečnosti. Činí tak často podvratně a živelně skrze kaskádu výpovědí, které často pokračují pod novými obrazy bloudící kamery. Celý film vzbuzuje dojem jedinečné organické struktury, jež není plně kontrolovatelná a ukončitelná, podobně jako lidské tázání po víře, kosmu a neustálé proměně.
Snímek Hledání dobré smrti si pak namísto tématu nekonečnosti klade za cíl zkoumat problémy spojené s lidskou konečností. Dokument vyzrálého režiséra Tomáše Škrdlanta byl oceněn hlavní cenou na festivalu Academia Film Olomouc 2007. Jeho ústřední otázky se točí okolo tematiky důstojného umírání. Intimní příběhy několika těžce nemocných lidí odkrývají umírání smířené, prožívané v blízkosti blízkých lidí za pomoci léků, které pomáhají tlumit bolest, avšak uměle neprodlužují život. Film Hledání dobré smrti je nepochybně důležitým příspěvkem do aktuální diskuse o možnostech současné paliativní medicíny a hospicového hnutí.
Poslední ze čtveřice filmových esejů, které jsou zde nově ke zhlédnutí, je snímek Ivana Vojnára Rozpomínání. Režisér se vrátil k metodě filmu-ankety, která byla mezi dokumentaristy oblíbená především v šedesátých letech minulého století. Režisér během dvou měsícům roku 2006 pokládal neznámým i známým Pražanům otázky po to štěstí, ideálech, politice, soucitu, hodnotách i vztazích. Navštívil přitom kluby, nemocnice, divadla, kavárny i ulice. Odpovědi lidí se do sebe přelívají a dohromady tvoří zajímavou a nestylizovanou sondu do myšlení české společnosti na začátku druhého tisíciletí. Snímek Rozpomínání a Hledání dobré smrti je na portálu DocAllianceFilms k vidění zdarma.