Doporučuji! Erika Hníková, filmová režisérka

Česká režisérka, absolventka Katedry dokumentární tvorby na pražské FAMU, debutovala úspěšným celovečerním dokumentem Ženy pro měny. Z letošního Berlinale si odnesla cenu čtenářů deníku Tagesspiegel za svůj třetí celovečerní dokument Nesvatbov. **Erika Hníková osobně doporučuje na portálu Doc Alliance Films ke zhlédnutí pětici filmů…**

Nové výjevy z Ameriky (režie Jorgen Leth)
Obrazovo-poetická filmová báseň světového režiséra Jorgena Letha je fantastickým pohledem pod povrch "věčně nablýskaného amerického úsměvu". Film jsem viděla několikrát a doporučuji všem, které zajímá prozkoumávání amerického charakteru.

Za plotem (režie Marcin Sauter)
Mám velmi rada observační filmy, ve kterých režisér někoho či něco pokorně pozoruje. Film Za Plotem je právě takový, režisér sleduje skupinu dětí v omezeném prostoru. Některé obrazy jsou velmi silné, na film jsem se nakonec podívala třikrát.

Anna, Seven Years on the Frontline (režie Mascha Novikova)
Portrét Anny Politkovské, zavražděné ruské novinářky. Zajímala mě hlavně osoba Politkovské, proto jsem si film pustila. Je skvěle řemeslně udělaný a dozvěděla jsem se spoustu věcí.

The Mother (režie Pavel Kostomarov, Antoine Cattin)
Tento skvělý film jsem viděla před několika lety v zahraničí na festivalu. Jeho druhé zhlédnutí přes portál bylo ještě lepší než to první. Fascinující příběh o Rusce s devíti dětmi, která opouští muže alkoholika a stěhuje se na venkov, kde se snaží všemožně uživit, není nějakou plačtivou litanií, ale skvěle vystavěným filmem, kde nechybí ani vtipné scény. Nejsilnější pro mě každopádně byla scéna na vlakovém peróně...

Island Belarus (režie Victor Asliuk)
Byla jsem ráda, když jsem narazila na portálu na film z Běloruska, kde jsem byla před několika týdny natáčet. Režisér prozkoumává život na venkově a ve městě, prolínání modernity s tradicí. Doporučuji všem, které zajímá tato země.