Der Mensch! - současný německý film

Slušelo by se na úvod tohoto textu ztratit několik slov o nejstarší a dodnes velmi významné filmové škole v Německu. Filmová akademie v Postupimi je o pouhých šest let mladší než pražská FAMU. Tehdejší východoněmecký ministr kultury, Johannes Becher - bývalý významný básník expresionismu, který nakonec konvertoval k socialistickému realismu a politickému pragmatismu - podepsal její zakládací listinu v roce 1951. S FAMU ji kromě „bratrského“ pouta Východního bloku spojilo i to, že se pražská filmová škola stala vzorem, podle kterého byla na postupimské akademii organizována výuka. Svůj čestný přídomek, Akademie Konráda Wolfa, získala v roce 1985 tedy při tříletém výročí úmrtí tohoto známého východoněmeckého filmaře. Budoucí prezident Akademie umění NDR vyrostl v Sovětském Svazu a jako dospívající bojoval na frontě druhé světové války v řadách Rudé armády. Je tedy pochopitelné, že během své filmové kariéry zůstal věrný tématům vojny, míru a protinacistického odboje (a pochopitelně i levicové ideologii).
A teď však už zpět ke dvanácti postupimským filmovým „apoštolům“, kteří se během července objeví na portále Docalliancefilms.com.
Dokumenty mladých německých režisérů (v případě tohoto výběru především režisérek) jsou velmi kompaktní, mají pevný ryze „dokumentární“ tvar. Jsou dramaturgicky poctivě vystavěné a s formou nijak zvlášť neexperimentují – to ovšem u studentů německé filmové školy nejspíš nepřekvapí. Mladí tvůrci zaujímají pozici pečlivých pozorovatelů, málokdo z nich vstupuje do dění jako jeho přímý účastník. Velmi zručně se zmocňují této klasické formy dokumentárního vyprávění, jež odpovídá přesně na potřeby těch diváků, kteří mají tendenci přistupovat k dokumentárnímu filmu jako k „objektivnímu“ záznamu reality. Že tato poloha německým tvůrcům sedí lépe než jiné, si lze uvědomit např. při sledování filmuDie schönste Nebensache der Welt / That Old Funny Game, který se jako jedno z mála děl postupimské školy pokouší vyprávět svůj příběh - historii německého ženského fotbalu - hravější formou a v tomto ohledu nakonec není příliš přesvědčivý.
Základní devízou onoho klasického filmového stylu je to, že své těžiště nachází bezezbytku ve svých hrdinech. A tak se v hledáčku mladých německých tvůrců ocitá především člověk jako jednotlivec, „vlastník“ konkrétního a neopakovatelného příběhu. Filmy nepopisují společenské fenomény, nekochají se krásou přírody, ani nepřekvapují sofistikovanou formou, sledují jednotlivé lidi a problémy, kterým čelí ve svém domácím prostředí – ať se už jde o německou ženu v domácnosti se sedmi dětmi nebo vietnamské rekruty sbírající nevybuchlou munici.
Z dvanácti německých studentských filmů jich bude celá polovina divákům portálu k dispozici zdarma. Jde především o tyto tituly:
Mein Mallorca / My Mallorca – intimní a humorný portrét matky sedmi dětí, která názorně předvádí, jak sjednotit rodinný život s představou o seberealizaci, Märchendising/ Selling a Fairy Tale - zachycující jinou ženu středního věku, která hledá způsob, jak zachránit „Pohádkový les“, dále Von Mädchen und Pferden / About Girls and Horses – portrét přátelství dvou mladých cvičenců gymnastiky, a dva filmy odehrávající se ve Vietnamu – výše zmíněný film věnovaný nebezpečné službě sběračů nevybuchlé munice, UXO – Unexploded Ordnance a Tage des Regens / Days of Rain, který vypráví o rodinné soudržnosti chudé vietnamské rodiny, stavbě nového domu i o tom jak si pochutnat na žabím masíčku – dobrou chuť!