Akým spôsobom zacíti lásku nevidiace dievča?

Rozhovor s Jurajem Lehotským, režisérem dokumentu Slepé lásky, o zachycování neviditelného světa a skrytých impulzů emocí filmovou kamerou

Svět nevidomých je pro mnohé prostor plný tmy a prázdnoty. Jak ale ukazuje pětice snímků, jejichž zhlédnutím zdarma DAFilms.cz v týdnu od 14. do 20. října oslavuje mezinárodní Den bílé hole, je i tento svět plný chutí, zvuků a fyzických prožitků. Ty přetváří okolní známé prostředí do zcela nových a fascinujících podob, uvnitř kterých krystalizují silné rodinné, přátelské i milenecké emoce. Spletitá, něžná, vysilující, oddaná, závislá – jaká je podoba lásky těch, kteří své milované nikdy nespatří?

Oceněný dokument slovenského režiséra Juraje Lehotského Slepé lásky sleduje čtyři silné příběhy, v nichž se dozvídáme o tom, jakou podobu může mít láska k hudbě, první láska, láska zakázaná i ta mateřská. U příležitosti konání mezinárodního Dne bílé hole v úterý 15. října poskytl Juraj Lehotský DAFilms.cz rozhovor o tom, co pro něj dokument zpětně znamená i jaké byly původní motivace autorského týmu a samotných účinkujících.

Ohlížíme se do velké minulosti, mezitím jste odpremiéroval nový film Zázrak. Co je první vzpomínkou, která Vám přijde na mysl, když řekneme Slepé lásky?

Bolo to objavovanie iného, nepoznaného sveta a poznanie, ako sa dá žiť inak. Bolo to pre mňa veľmi inšpiratívne obdobie. Spoznal som zaujímavých ľudí a ich životy nás inšpirovali k písaniu filmu. Veľmi nás to bavilo a mali sme z toho radosť.

Proč jste se rozhodl natočit film o nevidomých, jejich vztazích a světě? Stály za rozhodnutím osobní zkušenosti anebo nějaké zásadní setkání?

Pre mňa bola prvotná inšpirácia otázka, akým spôsobom zacíti tú svoju lásku nevidiace dievča, rozmýšľal som nad tým, kde sú skryté impulzy lásky. Neskôr sa film rozrástol na širší záber a rozprávali sme o rôznych podobách lásky medzi nevidomými ľuďmi. Myslím si, že film je určený hlavne nám vidiacim, je to nový ponor do nového sveta.

Kde jste hledal hlavní protagonisty filmu? Bylo složité je najít?

Prešiel som celé Slovensko a snažil som sa nájsť zaujímavých ľudí. Zo stovky stretnutí vzišli nakoniec štyri postavy pre štyri nezávislé príbehy. Dôležité bolo, aby naši protagonisti mali za sebou niečo hlbšie, aby ich príbeh mal zmysel a myšlienku.

Podle jakého klíče jste vybíral příběhy, které jsou do určité míry až archetypální – slepý učitel hudby nebo nevidomý Rom zamilovaný do bílé dívky?

Našim cieľom bolo obsiahnuť celý život ako taký. Ukázať prvé zaľúbenie, prežívanie a bojovanie za lásku, cítenie lásky k dieťaťu či prežívanie lásky v staršom veku. Chceli sme zobraziť dôležité fázy života, ktorými prechádzame všetci.

Jaké byly podle Vás hlavní motivace vystupujících osob, které se postavili před kameru, přestože s ní nemohli pracovat? Jaká byla jejich zpětná vazba na výsledný film?

Hlavní hrdinovia filmu išli do nakrúcania s radosťou a vzájomnou dôverou. Ich život sme zobrazovali 5 rokov a každý príbeh sa vyvíjal inak. A v niektorých príbehoch sme ani netušili, ako sa to skončí. Myslím, že ich pocity po vzhliadnutí filmu boli spojené s určitou satisfakciou a myslím, že film sa im páčil. Mali ho možnosť uvidieť v audio verzii nahovorený Milkou Vášaryouvou.

Proč jste si vybral formu hraného dokumentu? Co Vám nabídla navíc v přiblížení života nevidomých na rozdíl od klasického dokumentu? Šlo v tomto případě o otázku etickou?

Ja som sa chcel priblížiť forme hraného filmu. Túžil som rozprávať film v obrazoch a v akcii. Chcel som sa vyhnúť dokumentárnym výpovediam a hovoriacim hlavám. Spolu so scenáristom Marekom Leščákom sme preniesli ich výpovede do príbehu. Bola to pre mňa zaujímavá cesta a forma. Ide stále o dokumentárny film, takže ich životy a príbehy stoja za nimi, sú ich a sú skutočné, len sú prerozprávané obrazovou a príbehovou formou.

Děkujeme za rozhovor a přejeme úspěšný a dlouhý život také Vašemu novému filmu Zázrak.