Snímek Velká noc mladého českého režiséra Petra Hátleho se stal jedním z překvapivých vítězů na nedávném Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Své putování po prestižních zahraničních filmových destinacích však Velká noc v Jihlavě pouze začala. Snímek je totiž aktuálně k vidění také na dalším z partnerských festivalů Doc Alliance, dánském CPH:DOX. Bude i zde tak úspěšným?
Snímek Velká noc mladého českého režiséra Petra Hátleho se stal jedním z překvapivých vítězů na nedávném Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Nejvyšší ocenění snímku definitivně potvrdilo, že Petr Hátle je nepřehlédnutelným filmovým autorem nejmladší české generace, i to, že jihlavská festivalová porota nepodléhá vábení známých jmen. Své putování po prestižních zahraničních filmových destinacích však Velká noc v Jihlavě pouze začala. Snímek je totiž aktuálně k vidění také na dalším z partnerských festivalů Doc Alliance, dánském CPH:DOX. Bude i zde tak úspěšným? Na příběh vzniku, aktuálního vítězství i budoucí existence filmu jsme se ptali přímo režiséra snímku Petra Hátleho.
"Velká noc" představuje noční tvář české metropole Prahy. Čím Vás téma života v noci přitahovalo a co Vám, paradoxně, pomohla noční tma o Praze a jejích obyvatelích odhalit?
Dnes si to už tolik neuvědomujeme, neustále obklopeni světlem umělých zdrojů, ale noc bývala až do zavedení veřejného osvětlení skutečnou tmou sestoupenou na zem, nebezpečným, nejistým prostorem. Symbolicky taková stále zůstává. A to mě fascinuje. Ne zbytečně se ještě dnes říká dětem: „Buď do tmy doma“. V noci se nejvíce vraždí, chlastá, blázní, umírá. Nespavost, výčitky svědomí, vzpomínky jsou v noci strašnější, nabývají obludných rozměrů, městem stále chodí duchové a strašidla. Noc je spojená i se sněním, otevírá cesty do skrytých oblastí našeho vědomí. V noci se snad i jasněji přemýšlí, směje a miluje. Svým filmem jsem se snažil nahlédnout do tmavého prostoru za zavřenými dveřmi. Za průvodce jsem si zvolil skutečné lidi, kteří poznali noc na vlastní tělo i duši.
Jak dlouho probíhalo natáčení filmu? Bylo náročné dostat se do blízké komunikace s některými osobami z obyvatel noční Prahy, které ve snímku zobrazujete (např. prostitutky, narkomani)?
Natáčeli jsme v průběhu deseti měsíců, dohromady asi 40 natáčecích dní. Každý měsíc jsme se navíc na pár dní zavřeli do střižny a se střihačem diskutovali nad natočeným materiálem. Postupně jsme hledali cestu, jakým filmovým jazykem budeme vyprávět. Většinu postav ve filmu znám dlouhá léta, scházeli jsme se v jednom pražském nonstopu, kam podobné typy lidí chodí, takže blízcí jsme si byli už před tím, než jsem se rozhodl film natáčet. Trochu náročnější byla organizace natáčení. Většina z postav nemá mobilní telefon, stěhují se z místa na místo, případně do kriminálu nebo do nemocnice. Ale zvláštní shodou okolností jsme se vždycky nějak setkali.
Jaké byly Vaše reakce po vítězství na MFDF Ji.hlava? Byl jste překvapený, anebo jste alespoň zčásti o možném úspěchu uvažoval?
Z vítězství v Jihlavě jsem měl samozřejmě radost. Překvapení to bylo velké, po premiéře svého filmu jsem se z řad diváků setkával spíše se zápornými, až rozhořčenými reakcemi. Po tak dlouhé době strávené s mými postavami a prací na filmu jsem výsledné dílo považoval za docela normální, standardní film. Nečekal jsem, že tolik lidí osobně rozčílí. Ale s odstupem času z toho mám i potměšilou radost, jako každý, když někoho může naštvat.
Aktuálně snímek "Velká noc" uvádíte na dánském festivalu CPH:DOX. Jaké jsou Vaše budoucí plány s filmem? Jak podle Vás vypadá jeho ideální budoucí cesta?
Film bych rád promítal co nejvíce, samozřejmě. Bez diváků je film jen prázdný digitální šum bez významu. Jeho budoucí cestu přenechávám práci svých schopných producentů a osudu. Skutečná kvalita filmu se pozná až po pár desítkách let od jeho vzniku, takže není kam spěchat.
V jaké konkurenci bude muset Hátleho Velká noc obstát se můžete přesvědčit během jedinečného online zpřístupnění 5 vybraných celovečerních snímků aktuálně uváděných v programu CPH:DOX na pouhých 48 hodin zdarma, a to od pondělí 11. do úterý 12. listopadu. O vysoké kvalitě kodaňských festivalových projekcí vypoví také umělecký dokumentární snímek The Art of Catching americké režisérky Jessicy Anny Bardsley pohybující se na hranici vizuálního i narativního snění. Film je nabízený zdarma ke zhlédnutí po celý týden od 11. do 17. listopadu.
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.
