Praha zažila mezinárodní premiéru překvapivého benátského vítěze Sacro GRA za osobní účasti režiséra Gianfranca Rosiho. Jak vypadal jeden zrychlený den z pohledu čerstvého držitele Zlatého lva a jak hodiny příprav večera z perspektivy týmu DAFilms.cz? Čtěte v osobní reportáži!
Kameraman, fotograf, hotel, taxi. Stále znovu dokola ta stejná víkendová mantra. Čím více se přibližovalo pondělní ráno 5. května, tím neodbytněji se v našich hlavách objevoval výčet nejrůznějších produkčních položek. S ubývajícími hodinami se stejně nevyhnutelně přibližovalo také letadlo s posledním držitelem benátského Zlatého lva, Gianfrancem Rosim na palubě. Směr Praha, československá premiéra dokumentu „Sacro GRA“, již nešel změnit, stejně jako plány jedinečného distribučního uvedení, na jejichž realizaci jsme pracovali více než dva měsíce. Ale co je to nakonec oproti dvěma letům stráveným natáčením vítězného benátského filmu?
Tučně vytištěné jméno ROSI, itinerář pražského pobytu naplněný k prasknutí schůzkami s domácími novináři i politiky, a zejména pak čerstvě nabytý telefon. Víkendová mantra se cestou na pražské letiště Václava Havla proměnila na obsedantní kontrolu konkrétních objektů v tašce, o jejichž ztrátě už raději nikdo nežertoval. Jaký bude? Vypadá stejně jako na vítězných fotografiích? Bude ubytování dostatečně pohodlné a novináři připravení? Spleť otázek v nás vířila stejně rychle, jako se točila kolečka všudypřítomných cestovních kufrů. Jeden z nich však byl odlišný, originální. Malý černý obdélník plný barevných samolepek a žlutých bezpečnostních cedulí zářil ve změti unifikovaných skořepinových zavazadel. Stačil jeden pohled na jeho majitele a vše bylo jasné. Gianfranco Rosi dorazil do Prahy.
Cesta z Tokia do Prahy a odtud po jedné noci do švýcarského Lugana - takový byl jízdní řád lemující již třetí návštěvu Gianfranca Rosiho v Praze. Představa překročení několika časových pásem v průběhu několika dní, po nichž na vás místo postele čeká zástup novinářů a natěšených diváků, se nezdála být nijak příjemná. Přesný opak se ale dal říct o samotném režisérovi. Humor, vstřícnost a vysoká profesionalita nás provázely celým mediálním a kulturním maratonem, v němž někdy nebylo jasné, kdo je zde znaveným cestovatelem a kdo energií nabytým organizátorem premiéry. Trpělivé podpisy fanouškům čekajícím před vstupem do kina, desítka potřásajících si rukou, úsměvů i pokynů k slavnostnímu úvodu před premiérou… Kdo by si pomyslel, že po dvou letech pozvolného poznávání života okolo hlavní římské dopravní tepny stráví Gianfranco Rosi další dva roky zahajováním filmových premiér snímku „Sacro GRA“ v roli prvního dokumentaristy, který kdy zkrotil benátského Zlatého lva? Ještě, že si to odvážný předseda filmové poroty, věhlasný italský režisér Bernardo Bertolucci, představit a prosadit uměl. Umožnil tak nabídnout divákům z celého světa intimní filmovou mozaikou křehkých příběhů z neustále pulzující římské betonové hradby, aktivizující jejich osobní imaginaci i rozeznívající nejhlubší emoce.
Po zmizení závěrečných titulků jsem se rozhlédla po zaplněném sále. V mé hlavě náhle již neběžel žádný seznam, ale rozhostil se tu naprostý klid. Klid poznání, jak opravdovým umí život být a jak opravdově ho ještě stále film umí zachytit.
Za tým DAFilms.cz Andrea
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.
