Nesnažte se o nápodobu, buďte originální!

Letošní, již 18. ročník MFDF Ji.hlava, přinesl kromě filmového programu laděného do rytmu továrenských strojů hned dvě rozsáhlé debaty s předními americkými i evropskými filmovými žurnalisty. S jakými festivalovými nástrahami bojují mezinárodní novináři a jak jim jejich práci ulehčují i znesnadňují nová média? Přinášíme vám reportáž z atraktivních diskuzí, které portál DAFilms.cz spoluorganizoval a moderoval!

Jak vnímají přední mezinárodní novináři úděl festivalového žurnalismu a jak jejich práci ovlivňuje překotný rozvoj nových médií? Dvě klíčové otázky, které stály v centru dvou samostatných debatních panelů 18. ročníku MFDF Ji.hlava, rozvířily zájem festivalových zástupců i široké veřejnosti. Naplněné diskusní sály během posledního říjnového víkendu toho byly svědkem. Na pomoc s hledáním odpovědí si festival přizval novináře nejenom ze starého evropského kontinentu, ale po informacích a zkušenostech zapátral i v severní Americe. Ani portál DAFilms.cz u debat nechyběl, když se moderací obou diskuzí ujala jeho zástupkyně Andrea Průchová, autorka reportáže.

„Co očekávají novináři od festivalů a naopak?“ ptala se první z diskuzí hned pětice zahraničních novinářů, kteří v sobotu 25. října usedli před více než 20 zástupců filmových festivalů. Kruhové uspořádání, které opanovalo koncertní sál jihlavské umělecké školy, napovídalo tomu, že se všichni zúčastnění mohou těšit na skutečnou diskuzi, na hony vzdálenou direktivním prezentacím „chytrých“ hostů za přednášecím pultem. I když o skutečně chytré hosty v rámci debaty rozhodně nouze nebyla. O své zkušenosti z online světa evropského filmového portálu Cineuropa se podělil jeho hlavní editor Domenico La Porta. Americkou zkušenost z řízení tištěného periodika i s hledáním jeho online tváře nabídl editor magazínu Documentary Tom White. Pohled na americkou filmovou industry scénu přinesl spoluzakladatel blogu Sydney´s Buzz Peter Belsito, jemuž se evropskou spoluhráčkou stala Cathy Meils, editorka online magazínu pro filmové profesionály FilmNewEurope. O dlouholetou znalost festivalového i novinářského prostředí pak debatu obohatil bývalý ředitel EDN (European Documentary Network) Tue Steen Müller.

Živá diskuze na sebe nenechala dlouho čekat. Hned na začátku se totiž ukázalo, nakolik jsou představy novinářů o festivalech a naopak odlišné. Zatímco zástupci menších festivalů usilovně bojují se zarputilou snahou nabídnout mezinárodně atraktivní obsah, jenž je posune do vyšší kategorie, přání novinářů znělo jednoduše: Zachovejte si vlastní identitu, nabídněte originální obsah a ten se naučte komunikovat! Proč usilovat o stovky filmů v programu, když lze nabídnout menší program s originální dramaturgií, jenž jasně ukáže profil festivalu? Ve finále jsme přece všichni filmoví fanoušci, a tak by měl film zůstat tím, o co nám jde především! Jak se ale přiznali sami novináři i festivaloví zástupci, ne vždy lze právě tohoto ideálního stavu dosáhnout.

Konkurence mezi festivaly je veliká, a tak se na sebe snaží upozornit co nejlepším PR. To však mnohdy přehlcuje žurnalisty, kteří se marně snaží najít v záplavě propagace klíčové informace, s nimiž by mohli kriticky pracovat. Zároveň se dostávají do pasti spolupráce s festivaly, jež od nich při osobním pozvání očekávají ty nejlepší recenze. V po strop nabitém programu pak jen těžce nacházejí prostor pro hledání nových talentů a trendů, jelikož musí držet krok s dalšími médii a pokrýt informace o hlavních událostech a hitech festivalu. Jak z toho ale ven, když festivaloví ředitelé a dramaturgové přiznávají, že trpí pod návaly přihlášených snímků, jejichž počet každým rokem roste, a svět filmových festivalů při časté neexistenci dostatečných distribučních kanálů supluje industry trh? Neústupné hledání identity festivalu, její pečlivá profilace, a zejména pak vhodná komunikace se zdají být tím klíčem, který dokáže přilákat mezinárodní novinářská esa i na festivaly menšího a středního rozsahu. Proč? Láska k filmu ani pod náporem industry aktivit a distribučního byznysu jen tak nevyprchá…

O co více stál samotný film v popředí sobotní diskuze, o to více bojoval o pozornost vedle nových médií, jež se staly hlavním tématem nedělní panelové debaty s titulem „Jak nová média ovlivňují způsob, jakým informujeme o filmu?“ Domenica La Portu a Petera Belsita zde doplnili americký filmový kritik Christopher Campbell, zakladatel online magazínu Nonfics, a mladý polský novinář Bartek Czartoryski. Sociální sítě, tlak inzerentů, ale hlavně proměna způsobu konzumování informací – to vše se do nabité hodinové debaty vešlo. Svět internetu se stal pro filmovou žurnalistiku novým domovem, a tak ho již nelze brát na lehkou váhu, naopak, shodli se novináři. Vypadá to, že kdo se nedokáže zapojit do kontinuálního informačního streamu, jenž internetem a prostředím sociálních sítí pluje, ten přichází o své místo mezi čtenáři. Překlopení tištěného obsahu do online podoby dávno nestačí; infrastruktura online žurnalismu je živější, participativnější, a hlavně cross-mediální. Text ustupuje vizuálnímu obsahu, a vizuální obsah pak couvá před audiovizuálními okny. Sociální sítě se staly místem, kde lze hledat jedinečné informace ze strany producentů a filmových fanoušků, i nástrojem, jak o svém autorském obsahu dávat kontinuálně vědět. Online žurnalistika je virtuální Las Vegas a v něm byste rozhodně neměli nikdy spát!

Problémem však zůstává, kde v neustálém virtuálním toku informací hledat dostatečný prostor pro rozsáhlou filmovou kritiku? Jak novináři přiznávají, internet nám napomohl k demokratizaci obsahu – můžeme si psát, o čem se nám zlíbí, můžeme napsat tisíce znaků a vyzkoušet nejrůznější přístupy, jak text uchopit – kdo však bude naše texty číst?! Nejvyhledávanějším obsahem filmového žurnalismu se pomalu, ale jistě stávají tzv. „listickles“ (a list + an article), texty, které jsou filmovými seznamy věnovanými nejbizarnějším tématům, zatímco hlavní informací filmové recenze, již čtenář hledá, je zda na snímek jít či nikoliv. Náhle se tak role tradičních renomovaných tištěných periodik jeví nezastupitelná. Tedy, pokud stále ještě roste generace jejich nových čtenářů…

Jak se zdá, odpovědi na výše kladené otázky nejsou vždy jednoznačné ani jednostranné. Nezbývá nám tedy, nežli spoléhat na sílu lásky k filmu, která překračuje hranice – hranice počtu znaků dlouhých filmových kritik i počtu snímků ve festivalových programech. Jinak se z našeho filmového světa stane jeden velký byznys trh, v němž nejdůležitější roli bude hrát listickle věnovaný počtu uváděných snímků na jednotlivých festivalech, bez ohledu na to, co nám tyto nové filmy řekly.

Za tým DAFilms Andrea