Dnešní dny jsou jako stvořené pro objevování díla japonského nezávislého průkopníka Kazuhira Sody, jehož osobité snímky představují jeden z vrcholů současné dokumentární kinematografie.
Je možná paradoxem, že se filmový tvůrce, který se vyznačuje pronikavým, soustředěným pohledem, proslavil zejména teoretickým konceptem, na němž se zakládá jeho umělecká praxe: na cestu složitým světem témat, o něž se zajímá, mu svítí jeho „deset filmařských přikázání".
Těchto deset pravidel, od nichž se nikdy neodchýlí, jej zavádí na různá místa v moderním Japonsku (a donedávna také v USA), z nichž dokáže vytěžit ty nejskvostnější okamžiky a nejkrásnější záběry, jaké jsou k vidění v observačních dokumentech posledních desetiletí. Sodova schopnost hlubinného pozorování zaujala mezinárodní publikum na předních festivalech, jako jsou Berlinale a Visions du Reél nebo na přehlídkách v Hongkongu a Locarnu, stejně jako v newyorském Muzeu moderního umění. Soda je minimalista s talentem zachytit šokující detaily reálného světa a jeho nesmlouvavému oku se nevyrovnají ani filmaři s pohádkovými rozpočty a početnými produkčními týmy.
Filmy Kazuhira Sody, které DAFilms představuje coby komplexní úvod do jeho tvorby, vycházejí z drobných gest nalezených v každodenním životě předmětů jeho zájmu; Sodova píle a empatie mu od počátku jeho dokumentární činnosti umožňují mapovat vzestupy a pády japonské společnosti. Soda se nejprve věnoval studiu religionistiky, posléze působil jako televizní režisér a nakonec propojil praktické dovednosti, získané při práci na komerčních projektech, s citem pro metafyzično, nabytým za teologických studií.
Po zhlédnutí jeho filmů diváci nemohou zapomenout na podmanivé tváře a gesta, na prchavé fragmenty skutečných životů, na okamžiky, jako když stará paní jménem Kumi-san líčí hrůznou historku o tom, jak tajná služby údajně unesla jejího handicapovaného syna. V obou Sodových snímcích o volebních kampaních (Campaign a Campaign 2) sledujeme místní volby, včetně těch, které se konají po havárii ve fukušimské jaderné elektrárně v roce 2011. Zachycené lokálního dění zde naznačuje mnohé o japonské společnosti jako celku.
Ve dvou úchvatných filmech o divadle se režisér intenzivně noří do nekompromisního světa vůdčí osobnosti japonské divadelní dramatiky a režie Orizy Hiraty a jeho divadelní společnosti Seinendan. Výsledek patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo natočeno o umělecké tvorbě a její závislosti na finančních zdrojích. Současně nabízí nestranný filozofický portrét samotné esence divadelního představení, hraní i režie.
V Sodově křehkém, nádherném snímku Inland Sea, který se při své premiéře na Berlinale v roce 2018 těšil mimořádně příznivému přijetí, se setkáváme s obyvateli rybářské vísky Ušimado ležící u Vnitřního moře. Tato vesnice v posledních letech ztrácí na své slávě a lesku stává se příkladem úpadku japonské dělnické obce, jaký ostatně můžeme pozorovat po celém světě. Režisérova vůle zaměřit se na portrétovanou osobu s nesmírnou intenzitou, ostrostí a jednoduchostí vidění, jež ústí v detailní, psychologický a výsostně humanistický ponor do duše obyčejných lidí, kteří jsou předmětem jeho zájmu, by měla být pro ostatní filmové tvůrce vzorem.
Nechte se inspirovat Sodovým příkladem a ponořte spolu s ním bez předsudků do jeho světa. Moc nepřemýšlejte. Moc neplánujte. Pro objevování tohoto mistra současné dokumentární tvorby nikdy nebyla příhodnější doba.
Přehrajte si rozhovor ze série živých streamů DAFilms Conversations:
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.
