Quirin: Osudu navzdory

Dokument se zabývá životem mého bratra Ing. Quirina Jedličky. S bratrem jsme dvojčata a narodili jsme se 31. 1. 1953. Při porodu bratr utrpěl úraz – ranou dětskou mozkovou obrnu. Naší matce lékaři nedávali žádné šance na jeho další život. Do tří let nechodil, neseděl atd. Postupně se však, především díky obrovskému úsilí naší matky, podařilo jeho stav stabilizovat a postupně se, byť se značným zpožděním, naučil dělat věci, které jeho vrstevníci už dávno zvládali. Nastoupili jsme do Základní školy. Od druhé třídy se situace změnila. Nová paní učitelka chtěla mít „socialistickou třídu“ a tak žáky, kteří se nějak odlišovali, navrhovala zařadit do pomocné školy. To se ji v několika případech podařilo, ne však u mého bratra. Matka musela každý rok (až do 5. třídy) donést z Dětské nemocnice potvrzení, že bratr sice nevypadá úplně socialisticky předpisově, ale že inteligenčně je naprosto v pořádku, spíše naopak. Od šesté třídy do deváté to už bylo lepší. Následně udělal zkoušky na gymnázium a maturoval v roce 1972. V témže roce byl přijat na VUT v Brně na fakultu elektrotechnickou. Absolvoval v roce 1977. Bratr se následně začal věnovat vlastní literární a výtvarné práci. Podařilo se mu získat místnost, kterou si proměnil na ateliér. Tam maluje a tvoří. Uspořádal celkem více jak 20 samostatných výstav, zúčastnil se mnoha výstav kolektivních, byl přizván na několik domácích i zahraničních malířských sympozií. Jeho obrazy jsou vesměs abstraktní, čerpající z přírody, barevné a celkově optimistické. Co se literárního snažení týká, vydal celkem 10 básnických sbírek (vydavatelství Petrov, Větrné mlýny, Šimon Ryšav). O jeho literární tvorbě se příznivě vyjádřili např. Ladislav Fuks, Arnošt Goldflam. Společně s bratrem jsme si zrekonstruovali starou chalupu a tam také bratr často pobývá. Neoženil se a svou péči teď splácí naší mamince, se kterou v Brně žije. Takže shrnuto, zpočátku bez šance, v závěru život prožitý a naplněný prací a tvorbou.