Tom

Tom je vzdušným proudem zářivých obrazů, tíživou noční můrou o životě v posedlosti, emocionálním portrétem režisérova přítele, fotografa, filmaře, tvůrce videoartu a výrazné postavy newyorského undergroundu Toma Chomonta.

Opět je to tělo, které je šifrováno fragmenty filmových obrazů, životopis těla, rozřezávaného z rubu, které je nejdůležitější věcí: Chomontovo vyzáblé nahé tělo, zasažené příznaky AIDS a roztřesené počínající Parkinsonovou chorobou. Biografie je mapou z obrazů, které se k ní vážou, které ji ilustrují, aniž by nutně musely být původní. Životopis je tak imaginární plavbou dějinami filmových příznaků, vodou obrazů, které imitují lidskou paměť, aby jí dokázaly, že jenom jimi může být pravdivá.

V labyrintu města sledujeme životní příběh člověka, který otevřeně vypráví o divném dětství, zlodějské lásce, incestu s vlastním bratrem, sadomasochismu, fetišistických romancích, o světle, jímž začíná a končí film (život). Snímek hypnoticky spojuje původní Chomontovu tvorbu (homosexuálně laděné experimenty již z konce šedesátých let), výřezy ze středního proudu americké kinematografie (západní pobřeží), náladové obrazy City (zrcadlo New Yorku v čase), Tomovu současnou situaci (dlouhé holení, převlékání do ženských šatů) a jeho původní komentář.

Sekvence jsou vyseknuty z původních souvislostí, Chomontovo tělo se stává fetišem Hoolboomovy instalace, kůží pro fascinující styl ponorné řeky nespojitých, ale dokonale provázaných obrazů. Snímek je slibem věrnosti jednoho filmaře druhému, dědictvím podivné citlivosti, ornamentem okraje, který se nikdy nemůže stát středem. Je to film natočený lidmi v rozpadu, připomínajícími nám lyrickou lstí průběžnost zdánlivě náhlé a statické smrti.