Snímek se odehrává v psychiatrické léčebně v předvečer její demolice. Režisér Quentin Brière Bordier pořádně zamíchal kartami, když oddělil obrazovou a zvukovou stopu snímku, sestříhal je pomocí částečné synchronizace a zaměřil se na zvuky materiálního života. Cvakání holičových nůžek, vrnění elektrického holicího strojku, cinkání příborů – to vše na pozadí černobílých obrazů. Snímek, v němž nezazní jediné slovo, nechce podávat svědectví, detailně si však všímá tváří a ritualizovaných gest každodenního života. Zcela postrádá nostalgii po zchátralých zdech zastaralých pokojů připomínajících vězení. Zatímco se zařízení vevnitř vyprazdňuje a odsuzuje k zániku poslední zbytky starého života, venku zuří destrukce – bourají se zdi, řvoucí motorové pily kácí stromy. Uprostřed toho všeho zahlédneme ležící a tvrdošíjně mlčící těla. Ať už se jedná o padlé stromy či poslední lidi, vybízí nás tvůrce snímku, abychom dohlédli dál, než nám dovoluje soucit, a v souladu s názvem snímku inspirovaným Murnauem si vzpomněli na své lidství. (FID Marseille)
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.