Trilogie o Umění

Hraná videa, 2008 - 2009

Ke vzniku videa Zurich Adélu Babanovou inspiroval rozhovor v časopise Artforum, natočený v roce 1973 v New Yorku, při němž se sešli sochař Robert Smithson, umělkyně Nancy Holt a novinářka Lucy Lippard, aby zavzpomínali na předčasně zemřelou sochařku Evu Hesse. Robert Smithson na konci rozhovoru poznamenal, že náboj svému dílu vtiskla Eva Hesse právě svou vlastní smrtí. Ústředním tématem videa Zurich je tedy otázka, zda může umělec svou vlastní smrtí ztvrdit hodnotu svého díla. Kontext skutečného rozhovoru z roku 1973 není ve videu Zurich zmiňován, a tak dochází k zobecnění aplikovatelnému na jakékoli umělecké prostředí. 
Video Zurich je první ze tří částí volné trilogie věnované vnitřní provázanosti a mechanismům v uměleckém provozu.

Video Za umělce roku jsem zvolila sebe navazuje na inscenovanou televizní debatu Zurich. Stejní protagonisté se opět setkávají, tentokrát mimo televizní studio, aby si rádoby přátelsky popovídali o tom, jak se jim vede. Falešné vychloubání autorka podrývá vkládáním hororových prvků, které se postupně zintenzivňují. Smyčka, s níž tentokrát Babanová záměrně pracuje, symbolizuje neodlučitelnost touhy po uznání a utrpení.

Polobozi jsou závěrečným dílem trilogie o mechanismech uměleckého prostředí, o pozici žen umělkyň, a o tom, co dělá umělecké dílo a jeho autora/autorku nesmrtelnými. Charaktery předchozích videí postupně dospěly v abstrahované kategorie nejslavnější umělkyně a nejslavnější galerista na světě a Smrt, která jim za nemalou cenu nabízí nesmrtelnou slávu.

Text: Sylva Poláková
www.mediabaze.cz