Slovenský režisér, scenárista, kameraman a fotograf Elo Havetta byl všestranný umělec s originální poetikou. Před svou předčasnou smrtí stihl natočit dva celovečerní filmy, vyzrálý a svěží debut Slávnosť v botanickej záhrade (1969) a film Ľalie poľné (1972), který patří k nejpozoruhodnějším dílům slovenské kinematografie.
"Havetta byl ostře ironický filmař s darem vidět a zobrazit v postavách svého díla nádheru spojení komiky člověka s jeho hlubokou lidskostí," vzpomíná na svého kolegu režisér Eduard Grečner.
Elo Havetta vystudoval fotografii na Střední umělecko-průmyslové škole v Bratislavě a od roku 1961 studoval režii na FAMU v Praze. Než natočil svůj filmový debut, získal zkušenosti jako fotograf, knižní výtvarník, výtvarný redaktor, asistent režie a epizodní herec a měl zkušenosti s loutkovým divadlem. Na pražské FAMU se seznámil se svým budoucím spolupracovníkem, scenáristou Luborem Dohnalem, a společně napsali scénář k Havettovu režijnímu debutu Slávnosť v botanickej záhrade.
Slávnosť v botanickej záhrade lze charakterizovat jako barevnou férii o potřebě zázraku v lidském životě, ale také o kouzlu přírody a radosti ze života a pohybu. Havettův film s mozaikovitým vyprávěním originálně kombinuje inspiraci naivním malířstvím, díly francouzského impresionismu a němou filmovou groteskou, čerpá také z tradic a lidových zvyků obyvatel západního Slovenska.
Havettův druhý a poslední celovečerní film Ľalie poľné vznikl jako tvůrčí parafráze Šikulovy prózy Nebýva na každom vŕšku hostinec. Jeho hrdiny jsou váleční veteráni, kteří se vracejí z první světové války do své rodné země, kde se snaží najít smysl svého života, bezpečí a lásku. Stejně silná je však i jejich touha po putování a svobodném životě.
Elo Havetta vstoupil do slovenské kinematografie v 60. letech spolu s Jurajem Jakubiskem a Dušanem Hanákem. Byla to generace, která přinesla nový pohled na svět, ale jejich poetika se navzájem lišila. "Pro Havettu a jeho vrstevníky je hra osou života, jeho jádrem a smyslem. Právě díky hře objevovali mladí filmaři nové souvislosti, odolávali nudě a monotónnosti. Havetta se nevyhýbá tragickým polohám, absurditě ani smutku, ale vždy je zobrazuje způsobem, který spíše spojuje než rozděluje, spojuje kýč a vznešenost, grotesku a tragiku, bolest a nadšení," uvádí jeho tvorbu filmový historik Václav Macek v měsíčníku Film.sk.
Součástí tohoto profilu je také dokumentární film Slavnost osamělé palmy, který natočili režiséři Marko Škop a Juraj Johanides jako poctu Elo Havettovi.
foto: Vladimír Vavrek
Ve spolupráci s
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.
