Jeden z výrazných předchůdců nové vlny, básník filmového obrazu a vytříbený stylista František Vláčil, je oslavován především pro svůj středověký epos Marketa Lazarová, pokládaný mnohými kritiky za nejlepší český film všech dob. Vláčilův nezaměnitelný rukopis je ale zřetelný také v jeho dokumentech nebo psychologických dramatech.
František Vláčil na rozdíl od tvůrců spjatých s novou vlnou nevystudoval FAMU ani se k režii nepropracoval přes práci asistenta. Rodák z Českého Těšína chtěl být původně malířem. V Brně vystudoval estetiku a dějiny umění a osvojil si různé mediální formáty. Jeho raná tvorba zahrnuje loutkovou animaci i instruktážní dokumenty. Ty natáčel nejdříve pro Studio populárně vědeckých a naučných filmů (Hospodaření s elektřinou, Úrazy elektřinou v průmyslu), poté pro Československý armádní film (Létání bez vidu podle systému OSP). Jeho talent pro vyprávění obrazem se naplno projevil v posledním armádním titulu Skleněná oblaka. Propagandistický námět oslavující československé letectvo proměnil v poému o sebezničující touze vzlétnout. K oblakům vzhlíží také mladý hrdina Vláčilova prvního hraného filmu, poetické Holubice, která byla uvedena v Cannes a Benátkách.
Od téměř bezeslovného příběhu přátelství bílé holubice a chlapce upoutaného na invalidní vozík vedla vývojová linie Vláčilovy tvorby k dramatičtější a tematicky závažnější Ďáblově pasti. S baladou odehrávající se v šestnáctém století zahájil volnou trilogii filmů evokujících vzdálenou minulost. Po šesti letech příprav, zahrnujících stejně jako v případě jeho ostatních filmů pečlivě prokreslené storyboardy, a skoro dvou letech natáčení dokončil monumentální Marketu Lazarovou, vycházející z předlohy Vladislava Vančury. Stejných kulis využil kvůli amortizaci mimořádně vysokých výrobních nákladů při natáčení sugestivní středověké tragédie Údolí včel. Ve všech svých historických filmech Vláčil usiloval o takový stupeň autenticity, aby měli diváci pocit, že sledují své současníky.
Adelheid podala jako první otevřenou výpověď o kontroverzním tématu poválečné deportace Němců z českého pohraničí. Melancholický milostný příběh podle novely Vladimíra Körnera je pro své úchvatné barevné kompozice považován společně s Marketou Lazarovou za umělecký vrchol Vláčilovy filmografie. Po sovětské invazi v srpnu 1968 mohl několik let točit pouze dokumenty a filmy pro děti. Teprve v polovině sedmdesátých let se vrátil k natáčení celovečerních snímků i ke svým moravským kořenům. Ve venkovském prostředí se odehrávají komorní psychologická dramata Dým bramborové natě a Hadí jed i psychologický thriller Stíny horkého léta, poslední z Vláčilových filmů vděčících za svou podmanivou atmosféru hudbě Zdeňka Lišky. Druhou oblast Vláčilovy pozdní tvorby tvořily portréty význačných osobností českých dějin (Koncert na konci léta, Mág).
Po listopadu 1989 se František Vláčil dočkal řady poct. V roce 1994 se stal prvním držitelem Českého lva za dlouholetý přínos českému filmu, za celoživotní dílo byl oceněn na MFF v Karlových Varech a v roce 2013 obdržel in memoriam Cenu Ministerstva kultury ČR za přínos v oblasti kinematografie a audiovize.
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.
