Režisérka a novinářka Apolena Rychlíková pro vás vybrala čtyři dokumentární a jeden hraný film, které vás zaručeně proberou z letní apatie. Nebudou chybět témata extremismu, feminismu, ani velikáni českého filmu jako Věra Chytilová nebo Karel Vachek.
Apolena Rychlíková je česká filmová a rozhlasová dokumentaristka, redaktorka webového deníku A2larm.cz. Jako publicistka spolupracuje s řadou českých periodik (Český rozhlas Plus, Salón Práva, A2, Heroine a další). Je držitelkou Novinářské ceny za nejlepší komentáře roku 2017. V témže roce vyhrála se svým celovečerním debutem Hranice práce soutěž českých dokumentů na MFDF Ji.hlava, kde získala i Diváckou cenu. Tento film získal také Cenu české filmové kritiky v kategorii Mimo kino. Její nejnovější dokument Češi jsou výborní houbaři měl premiéru na Jednom světě a účastní se i dalších mezinárodních festivalů.
Dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem jako tvůrkyně audio dokumentů a podcastů (Moje terapie, Paměť města), ve své umělecké i novinářské činnosti se věnuje otázkám sociálních nerovností, české i mezinárodní politiky, klimatické krize nebo feminismu. Je spoluautorkou sborníku nové levice Budoucnost a jedinou Češkou, která usedla v radě mezinárodní platformy pro progresivní politiku Progressive International.
Apolena Rychlíková doporučuje:
The Specialist, Portrait of a Modern Criminal
Na černobílých, trochu roztěkaných, záznamech se chvíli, co chvíli podíváme do tváře skoro šedesátiletému muži s vizáží obyčejného úředníka. Je jím Adolf Eichmann, válečný zločinec, jeden ze strůjců holocaustu, který v roce 1961 konečně stanul před soudním tribunálem. Z 350 hodin zaznamenaných v tomto procesu vznikl film The Specialist, Portrait of a Modern Criminal. Zatímco v obrazové skladbě pracuje snímek sofistikovaně s principem obyčejnosti, ve zvuku nás má neurotizovat. "Můj úkol byl zajistit technické podmínky pro transport," říká v jeden moment s ledovým klidem jeden z největších zločinců 20. století a znovu tak připomíná tezi Zygmunta Baumana z jeho knihy Modernita a holocaust. Jakmile dehumanizujete druhé, stává se vražda rutinou.
Bývalá členka norských neonacistů se ve filmu Exit vydává nejen na cestu do minulosti, ale i na cestu k sobě samé. Skrze setkání s dalšími příslušníky násilných extremistických hnutí zkoumá, jak se z lidí stávají nenávistní paranoici, přesvědčení o své vlastní výlučnosti. Klasická narace introspektivního autoportrétu pracuje s archivy i mluvícími hlavami, i přesto je zajímavým ponorem do psychologie bývalých příslušníků radikálních hnutí. S fascinující otevřeností a upřímností mluví o tom, že cesta k té "nesprávné partě" často začíná šikanou ve škole, rodinnými problémy a socioekonomickým úpadkem "slabších" regionů.
Téma feminismu se stalo novým dějištěm kulturních válek, nejen u nás, ale po celém světě. V jejich stínu blednou léta teoretické i praktické emancipace, která pomohla tisícům žen i mužů se vymanit z utlačujících rámců společenských rolí. Režisérka Alina Marrazi ve svém filmu hravě provází dějinami italského feminismu, který svého času patřil k nejprogresivnějším na světě. V duchu jednoho z předních feministických hesel, že osobní je politické, přichází s filmem-koláží, kde se intimní příběhy ze života italských žen střetávají s politikou, společenským tlakem a zvnitřnělými mechanismy. Vymanit se z nich, znamená pro většinu žen postavit se nejen svému okolí, ale i sama sobě. Marrazi to ví, i proto se jí se podařilo natočit skutečně feministický film.
Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství
Letos slaví 80. narozeniny jeden z nejvýznamnějších filmových tvůrců druhé poloviny 20. století, pedagog a odvážný experimentátor, vypravěč filmových románů, Karel Vachek. Jeho první porevoluční snímek představuje úplně nové pojetí českého dokumentárního filmu. Jemná ironie, sofistikovaná práce se střihem, intelektuální kvas, provokativní myšlenky a nadhled, to jsou principy, které Vachek pečlivě aplikuje na rodící se demokracii v Česku a odhaluje ji jako značně komickou. I po třiceti letech je Nový Hyperion filmem, který šokuje přesností některých Vachkových politických a společenských analýz i odvážným uchopením filmového média, které se v dlouhé metráži stává živým obrazem, zrcadlem absurdity lidského chování.
Nenechte si ujít ani další filmy tvůrce, které byly součástí speciálního programu Více než dlouhometrážní filmy Karla Vachka.
Panelstory aneb Jak se rodí sídliště
Přední česká režisérka Věra Chytilová byla nucena část svého tvůrčího života věnovat tvorbě dokumentárních filmů. Ještě předtím ale stihla natočit dva kombinované snímky, kde pracuje jak s herci, tak s neherci a vytváří třaskavý koktejl na pomezí fikce a reality. Emblematický film Panelstory sloužil svého času jako subverzivní kritika režimu, který sice staví domy pro lidi, ale kvůli centrálně plánovanému hospodářství se mu nedostává prostředků na kultivaci veřejné infrastruktury a okolí sídlišť. I přes zábavný a hravý rámec se film nemusí jevit tak černobíle, jako byly jeho polistopadové výklady. Na absurdní systém socialistické výstavby se dá dnes, v zuřící krizi bydlení, dívat i jinou optikou. Jakým směrem se starost o jednu ze základních podmínek pro lidský život vyvinula dnes?
Portál DAFilms.cz je výsledkem tvůrčí spolupráce 7 klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu sdružených do Doc Alliance. Naším cílem je posouvat hranice dokumentárního filmu, propagovat jeho rozmanitost a podporovat kvalitní autorské filmy.
